Přípravka: Toby Driver – They Are the Shield

Ve změti nové hudby je stále těžší se orientovat, zajímavých desek vychází tolik, že se opravdu soustředěný poslech stává stále větším luxusem. Přípravka by ráda byla kompasem, který v čase před jejich vydáním ukáže na alba, která za pozornost rozhodně stojí. Několik otázek a vystupňovaná očekávání.
Americký hudebník Toby Driver je ponejvíc spojován s kapelou Kayo Dot (její nové album mixoval, zatímco odpovídal na následující otázky), své stopy ale zanechal v bezpočtu dalších projektů – za všechny zmiňme Vauru (se členy Gorguts či Tombs) anebo Maudlin of the Well. Za sebou má i spolupráci se jmény jako Trey Spruance (Secret Chiefs 3), John Zorn anebo G. Stuart Dahlquist (Burning Witch, Asva).

21. září 2018 mu vychází nové sólové album, následník loňské desky Madonnawhore. Driver byl vždycky tak trochu estét, zároveň ale odjakživa vzletnost své hudby zdárně kočíruje, a totéž platí o jeho nové melancholické desce. They Are the Shield je křehká až třepotavá, je to taky trochu ušlechtilé zátiší, na němž je ale zároveň něco znepokojivého. Na albu Driver spolupracoval mimo jiné s dvojicí Pauline Kim Harris a Conrad Harris, které dobře znají návštěvníci festivalu soudobé hudby Ostravské dny.

Proslavil ses působením na alternativní metalové scéně. Kdy ti začalo docházet, že jsou pro tebe hranice tohohle žánru příliš těsné?
Nevěřím v žádné imaginární hranice, které by si vytvářel jakýkoliv posluchač hudby. Hranice scény tvoří to, kam až jsou ochotni zajít hudebníci.
Ale samozřejmě hraju i kupu hudby, která nemá s metalem nic společného, a protože se ptáš „kdy“ a ne „proč“, tak musím říct, že jsem to tak měl odjakživa. Nikdy jsem metal nebral jako své jediné působiště, a rozhodně jsem hrál i všelijakou jinou hudbu už od dětství.

Kde se na tvé nové sólovce vzalo tolik smyčcových partů?
Chtěl jsem složit něco, co by bylo jiné než předešlé album Madonnawhore, a abych byl upřímný, tak skládat pro smyčce prostě zbožňuju.

„...jako když někomu řekneš něco bolestivého a pak by ses nejraději vypařil...“

Kdo je ona pohřešovaná dívka z písničky Anamnesis Park? Inspiruješ se často skutečnými událostmi?
Pohřešovanou dívkou je Amelia. Objevila se už ve skladbě Birth Pains of Astral Projection od Maudlin of the Well. Moje hudba není zrovna často inspirována skutečnými událostmi, ale tahle deska ano.

Písničky na They Are the Shield jako by vyprávěly velmi smutné příběhy, které ale musí zaznít, protože potlačovat je by udělalo více škody než otevírat rány. Často taky končí celkem znenadání, jako bys chtěl zanechat posluchače s pocitem, že něco zůstalo nevyřčeno, že si teď ono břímě musí sám převzít.
Ano, celá ta deska je o smutných věcech, o toužení. A ty nenadálé konce připomínají situaci, kdy někomu řekneš něco bolestivého a pak by ses nejraději vypařil – ale líbí se mi i tvoje interpretace. Tvorba téhle desky byla vůbec hodně choulostivá, podobně citlivá byli skládání předešlé desky Madonnawhore. Popasovat se s těmi pocity je součástí naší terapie.

Proč bychom si měli pustit They Are the Shield?
Rád bych věřil, že moje hudba pomáhá jiným lidem otevírat se a připouštět si bolesti. Rád bych, aby fungovala jako azyl pro kohokoliv, kdo to potřebuje.

13. 09. 2018 | Viktor Palák