Přípravka: The Poisoned Glass – 10 Swords

Ve změti nové hudby je stále těžší se orientovat, zajímavých desek vychází tolik, že se opravdu soustředěný poslech stává stále větším luxusem. Přípravka by ráda byla kompasem, který v čase před jejich vydáním ukáže na alba, která za pozornost rozhodně stojí. Několik otázek a vystupňovaná očekávání.

Je to už drahně let, ale přece jen, ta jména stojí za zopakování: Sunn O))), Goatsnake a zejména Burning Witch. Stuart G. Dahlquist a Edgy 59 stáli na začátku všech těchto kapel, později založili Bird Eye anebo Asvu, neméně zajímavé kapely, v nichž dali výraznější průchod svým nejniternějším pocitům.

Obě osobnosti amerického experimentálního metalu se nyní potkali v The Poisoned Glass – duu zvěstujícím velmi osobní apokalypsu. Krátce před vydáním debutového alba „10 Swords“ (Ritual Productions, 22. dubna 2016) a taky před pražským koncertem jsme se snažili kontexty jeho vzniku nastínit se Stuartem Dahlquistem.

The Poisoned Glass (TPG) jste s Edgym 59 založili před lety, debut ale vychází až teď. Jak se cítíš, když se kapela dala znovu dohromady? A uvažuješ i o její budoucnosti?
TPG se nikdy nerozpadli, aby se museli dávat dohromady. Byla jen otázka času, kdy do sebe vše správně zapadne. Edgyho hlas i myšlenky vyžadují velice specifické duševní rozpoložení, v mém životě musí být určité množství nepokoje, abych mohl – s Edgym na mysli – skládat hudbu, která je autentická, nenucená a ve své expresivitě i přirozená.
Poslední dva roky pro mě a mou rodinu znamenaly těžkou zkoušku, emočně i tělesně jsme se dostali až na kraj útesu. Na tom, o čem tady mluvím, není nic pozitivního, ale pro TPG je to klíčové.
Co se budoucnosti týče, předpokládám, že budeme pokračovat. Moc se mi líbí tahle práce ve dvojici. Skládat s vědomím toho, že jen takto ve dvou budeme vystupovat i naživo, je smysluplná výzva.

S Edgym 59 jste se poprvé potkali v Burning Witch. Jak bys popsal váš vzájemný vztah?
Edgy a já jsme dlouholetí přátelé. Když jsme se poprvé potkali, vlastně jsme vůbec neměli ponětí, že se ten druhý taky zajímá o hudbu. Bylo to až dlouho poté, co jsme stvrdili své přátelství, co jsme spolu začali tvořit a hrát. Když jsem tehdy viděl Edgyho ranou kapelu Junk Halo, přišlo mi, že by byl skvělým zpěvákem tehdy ještě bezejmenného ptáčete Burning Witch.

„10 Swords“ je uhrančivá deska a děsuplným zvukem. Odráží se v něm tvá současná každodennost? Do jaké míry ji lze brát jako osobní manifest?
Odráží se v ní naprosto! Jsem zvyklý skládat intuitivně, a co z toho vzejde (tedy pokud to za to vůbec stojí), je přímým odrazem mého mentálního rozpoložení a toho, co mě zrovna obklopuje. Je to jako pěst, která mi vylítne ve rvačce. Život mi staví do cesty tohle? Dobrá, tady ti to oplácím!

S kým kromě Edgyho vyrážíš na cesty? A jaké vašemu prvnímu turné předchází přípravy?
Vyrážíme jen sami dva. Ještě jsme ani nezkoušeli, takže okolo toho, jak bude všechno vypadat na pódiu, krouží hodně otazníků. Ale myslím, že i naživo naše hudba vyzní dobře. Jistěže ty koncerty budou poměrně syrové a jisté prvky z desky se promění, ale celková nálada bude zajisté tam, kde má být. Bude to tak zatěžkané, jak jen to dokážeme.