Přípravka | Bardspec – Hydrogen

Ve změti nové hudby je stále těžší se orientovat, zajímavých desek vychází tolik, že se opravdu soustředěný poslech stává stále větším luxusem. Přípravka by ráda byla kompasem, který v čase před jejich vydáním ukáže na alba, která za pozornost rozhodně stojí. Několik otázek a vystupňovaná očekávání.
Ivar Bjørnson proslul jako zakládající člen norských ikon vikinského (black) metalu Enslaved. Jedné z mála podobných kapel, která nejenže vydržela pokupě od samého začátku 90. let, ale ještě zvládla setrvale posouvat hranice žánru vyrovnanými alby. Teď Bjørnson nastavuje druhou tvář – i když… Jeho ambientní projekt Bardspec totiž sice posluchače navádí do úplně jiných žánrových stavidel, v náladě si ale s Enslaved nijak zásadně neprotiřečí. Přinejmenším tak to cítí sám Bjørnson.

Album Hydrogen je vzdušné a lehké, jak to symbolizuje i přebal od Joshe Grahama. A protože jde o desku, jaká by neměla uniknout vaší pozornosti, položili jsme Bjørnsonovi pár otázek, které osvětlí, oč zde běží.

První otázka se nabízí: jak se jeden z klíčových muzikantů progblackové scény dostane k autorské desce plné dynamických zvukových krajin, které si s tvrdými kytarami moc netykají?

Myslím, že to všechno vychází z mé lásky k ambientu. Ten mám hrozně rád v podstatě stejně dlouho jako metal. V době, kdy jsem v roce 1991 zakládal Enslaved, jsem slyšel Tangerine Dream a ti mi byli vstupní bránou do žánru, který miluju úplně stejně jako metal. Takže když jsem konečně dostal příležitost zhmotnit své letité nápady na elektronické ambientní desce, vycítil jsem šanci splnit si sen.

Na té hudbě jsi pracoval roky… Řekl bys, že vychází z nějakých konkrétních zkušeností a zážitků?

Jako veškerá hudba, na které jsem kdy dělal, to vychází z mé mysli, z mých zkušeností – ty ale zahrnují prakticky cokoliv, nedá se bavit o jednotlivých událostech. Ale pokud jde o Bardspec, nebál bych se mluvit o souvislostech s určitými mystickými nebo dokonce esoterickými zážitky. Zážitky, které jsou příliš podivné či úžasné, než bych je chtěl popisovat slovy – zvuky Bardspec to zvládnou mnohem lépe.

Myslíš, že to s Bardspec budeš mít mezi metalisty snazší, než kdybys tu desku vydal třeba před deseti lety? Jsou otevřenější než tehdy?

Bez debaty. Metaloví fanoušci a posluchači vůbec proměnili způsoby, jakými přistupují k žánrům. Více uvažují o atmosférách, které ta hudba navozuje, anebo typech hudby – a nikoliv konkrétních úzkých žánrech. Takže můžete zároveň poslouchat Tangerine Dream, Sonic Youth, některé desky Bathory, Enslaved a taky Bardspec, protože všude tady narazíte na podobnou náladu. A pak můžete postoupit třeba k Yob anebo norským průkopníkům ambientu Biosphere. Anebo Bölzer! Všechno je o tolik otevřenější…
Nenarazil jsem na nikoho, kdo by odsoudil Bardspec, protože nejde o metal. Jasně, někomu to nesedne, protože jim ta hudba přijde „monotónní“ nebo „rozplizlá“, ale to nemá co do činění s žánrem. Jsem v tomhle na metalovou scénu pyšný – vždy ji budu považovat za tu, ze které jsem vzešel.

Odkud se vzala tvá spolupráce s Joshem Grahamem? A plánujete něco i do budoucna nebo to skončí „jen“ u vizuálního ztvárnění debutu Bardspec?

Josh spolupracuje s mým manažerem, bylo to snadné. Přemýšlel jsem nad tím, komu svěřit vizuály k desce, a dostal tip právě na něj. A když mi došlo, o jakém Joshovi se tady bavíme – tedy o tom, který stojí za vizuály Neurosis a kapelami Storm of Light a IIVII – skočil jsem po tom a do Joshe pořád něco hustil, až ho bolely uši. Budeme spolupracovat i na koncertních projekcích a možná nějakém klipu. Možná i mimo Bardspec, možná s Enslaved… Teď zrovna se o tom bavíme, ale rozhodně z toho něco kápne – je neuvěřitelný!

Co koncerty Bardspec? Uvažoval jsi o sestavě případné kapely?

Na konci června desku křtíme v brooklynském baru St. Vitus. A určitě budeme hrát, jen zatím není v plánu nic konkrétního – jiné věci teď mají přednost. Ale myslím, že v roce 2018 by měli Bardspec vyrazit na turné.

21. 06. 2017 | Viktor Palák