Pretty Old Sound – Only Later We Can Fall

Díky za každou další vychlastanou psychedelii
2016
Drug Me Records
39:52 (9 skladeb)
psychedelic | garage rock
http://bandzone.cz/prettyoldsound

Nauzea Orchestra, The Finally, Kill the Dandies... V nabídce Drug Me Records figurují výhradně jména, o kterých si ve Full Moonu čtete pochvalné články. Logo labelu na zadní straně přebalu debutu Pretty Old Sound tak napovídá, že je třeba zbystřit, že se tady snad děje něco hodného pozornosti.

A pak si desku pustíte a zjistíte, že to tak skutečně je. Sice máte depku, ale víte, že něco podobného se v rámci tuzemské scény neobjevuje zrovna často. Mánie a deprese zároveň, světlo na konci tunelu neradno hledat.

Pískání, hluk, basa, garáž. V pozadí toho všeho tušíte osmdesátkové Cure, ale předstíráte, že to tak není. „Only Later We Can Fall“ je deska temná, ale občas zaznamenáte i momenty prostoupené sluncem a batikovanými tričky. Psychedelická mlha je všude okolo, rozostřené kytary spolu se záměrně neumělou hrou na bicí hrají prim. Debutu Pretty Old Sound kralují jednoduché melodie a potemnělá atmosféra, zároveň je z toho všeho cítit jakási řízená divnost. Jako když se poprvé díváte na některý ze snímků Harmonyho Korina. Podivný tlak, něco ve vzduchu, co vás nutí cítit se nepříjemně.

„Dekadence dovedená do extrému, o níž se nesnilo ani klukům z ostravských Schwarzprior.“

Hlavní tváří kapely je Dimitar Dimov, který už svým zjevem jako by představoval nihilistického rokenrolového antihrdinu, absolutně kontrastujícího s kulturou límečkových hipsterů z pražské náplavky. Trpitel, Ježíš, nový Lou Reed. Dimitar je absolutně autentický a svým nezúčastněně znějícím projevem dává albu další rozměr. „Only Later We Can Fall“ zejména díky němu působí jako soundtrack k nějaké heroinové party. Dekadence dovedená do extrému, o níž se nesnilo ani klukům z ostravských Schwarzprior. Bez kalkulu, jen čirá temnota.

Celý debut Pretty Old Sound zní v podstatě stejně, kapela v žádné chvíli neuhýbá z vytyčeného směru. Žádná gradace, napětí je udržováno na stejné hladině po celou dobu a je to tak dobře. Jednolitost navíc desce dodává mírně meditativní atmosféru. Skladby plují v jednom a témž tempu, kytary se rozplývají do surreálných obrazů, basa občas proklouzne dopředu s melodickou vyhrávkou a tam někde vzadu je vždycky Dimitar se svým žalozpěvem. Ano, všechno je to až k posrání monotónní. Ale díky za to, díky za ty divné, všudypřítomné mollové akordy a vychlastanou psychedelii.

„Only Later We Can Fall“ je v jistém smyslu zjevení. Pretty Old Sound svým vinylovým debutem navazují na něco, co má speciálně v našich končinách opravdu dlouhou tradici – záměrný diletantismus. Dělají to dobře a hlavně uvěřitelně. Snad jim to vydrží. Na konci tunelu totiž není světlo, ať se díváš, jak se díváš.

fotografie: Jiří Šeda (Radio Wave)