Prago Union – Vážná hudba

No tak se přestaň tvářit jako tvá řiť!
2013
EMI
68:00 (21 skladeb)
alternativní hip hop
www.pragounion.cz

Kata mám rád, třebaže jeho „Prago Pyčo“ si ke mně hledalo cestu spoustu let. Před dekádou na vejšce mě skrz „HDP“ jedouc v káře a cítíc se jak funky boss svými songy neukecal, i když už tenkrát jsem mu tu floutkovskou image žral. Převažovaly Chaozz předsudky a to byla chyba.

Jeho básnické obraty mi sedly až o pět roků později a deska „Dezorient Express“ mě smetla totálně pohodovou jízdou, která má chtě nechtě hitový potenciál, přestože rádoby pravověrní hiphopeři tohle mají zpravidla v řiti.

Ale o ně tady nejde. Stejně jako nejde o to, jestli tu plkáme o chaozzáckém děcku Dephovi, přemýšlivém a životem oprýskaném Katovi nebo Adamu Svatošovi, jehož hudbu slyšíme třeba v Prušinovského seriálu „Čtvrtá hvězda“. Je to jedna a tatáž figurka, jen procházejíc zdánlivě rozdílnými časovými pásmy. A když Adama dneska slyším, vlastně dává smysl i ta podivná doba druhé poloviny devadesátek, kdy Chaozz žrali puberťáci v nováckém Esu.

„Závažné věci se snaží zaobalit do pohodlného kabátu, ne svěrací kazajky.“

„Vážná hudba“ zastihuje jeho Prago Union v tradičním rozpoložení. Kato a jeho věrný brach DJ Maro vsází na hiphopovou archaičnost, náladovost i melodičnost a pokyvování makovicí se při demonstraci Katových slov stává rázem povinností. „Pěkně jsme si to tu zařídili, klobouk dolů! – Války na ně a na sebe krizi, klobouk dolů! – Měněj se významy, funkce, jen ne lidi, takže klobouk dolů! – Hezky na dlažbu dnem vzhůru.“

Kato se rýpe nejenom v sobě, ale i v tom, co sejří většinu národa. Jedno se mu však musí nechat – není to v žádném případě prudič, který by podsouval svoji pravdu. I závažné věci se snaží zaobalit do pohodlného kabátu, ne svěrací kazajky, uvědomujíc si, že toho beztak máme všichni dost z každodenních zpráv.

Album je celkově umírněnější, nic to však neubírá nejen síle slova, nýbrž i ráznosti písniček. Desku tak přes její název můžete brát vážně i nevážně, ostatně Prago kombinují jednoduché samply s funky beaty v dokonale pohodovou atmosféru a Kato si všechny ty slovní hříčky a obraty neuvěřitelně užívá. Je to unikátní poeta, za jehož textařský talent by se mnozí tuzemští „umělci“ servali. Navíc nám všem dokázal, že prvotní je nahrát desku, která je hlavně k poslechu a až v druhém sledu k tanci. To stále ještě mnohé celebrity nepochopily.