Postcards from Arkham - ÆØN5

Hudba mimo konzervu, chobotnice uvnitř
2015
MetalGate
34:40 (8 skladeb)
atmosférický post rock/metal
www.bandzone.cz/postcardsfromarkham

„Kukátko do světa příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta, cesta skrze nálady povídek trochu jinak než byste čekali, srdcem žijící ve městě Arkham, daleko od tohoto světa.“ Tak sami o sobě psali již před několika lety, ale zhruba totéž můžou konstatovat nadále.

Havířovští Postcards from Arkham v roce 2012 zaujali velmi nadějným debutem „Oceanize“, jímž se téměř okamžitě vypracovali do širšího popředí a povědomí tuzemské rockové a metalové scény. „Na rozdíl od tohoto počinu nabízí nové album čistě vlastní příběhy inspirované nejen Lovecraftem, ale i E. A. Poem nebo H. Murakamim“, praví se o díle, které dále vylepšují zdařilé obalové ilustrace Lenky Machové z Ador Dorath, jež se společně s mozkem téhož souboru Ivem Dosedělem hlasově podílí i na samotné nahrávce a činí ji tedy jak jinak než lepší.

Přestože přínos obou jmenovaných v plném souladu s názvem jejich klíčové kapely nutno adorovat, jinak platí, že všechnu zde přítomnou hudbu i texty napsal a veškeré nástroje nahrál ústřední činitel tohoto projektu Marek „Frodys“ Pytlik, jenž se v posledních letech velmi rychle zařadil mezi vůbec nejrespektovanější mladé muzikanty současné tuzemské tvrdší scény. Souborů s jeho podílem byla či stále je dlouhá řada, právě onen z města Arkham však možno označit za ten asi nejlépe viditelný, nejvíce vychvalovaný a především hudebně nejpozoruhodnější.

Ačkoli se Frodys pohybuje hlavně v mantinelech tvrdé až extrémní hudby, zrovna tímto projektem míří nejvýrazněji mimo tradičně metalové či příbuzné konzervativní zvyklosti a chvályhodně tak rozšiřuje hudební vnímání, cítění a obzory své vlastní subkultury. Nechybí sice četné ostře metalové kontury, jež se v těch nejsyrovějších momentech blíží možná až djentu, jenže neméně důležitou roli zde hrají mnohem odlehčenější nebo i vyloženě jemné pasáže, nejednou nabobtnávající do rozměrů post rocku, ambientu či filmové hudby, popřípadě mířící do poloh blízkých často zavádějícímu, ale v tomto případě docela přiléhavému termínu progresivní rock.

„Míří mimo tradičně metalové či příbuzné konzervativní zvyklosti a chvályhodně tak rozšiřuje hudební vnímání, cítění a obzory své vlastní subkultury."

Jestliže předchozí referát na téma „co to je“ vypadá velmi nadějně, o to potěšitelněji se jeví fakt, že zhruba totožně dopadá i ten na téma „jaké to je“. Velmi pestře a členitě strukturované skladby, které by zřejmě obstály i v čistě instrumentálním provedení, doplňuje převážně recitace, jež se jen občas zvrhává do hlasového ostří, ale v prvé řadě těší skutečnost, že takto modelovaný celek disponuje místy docela působivou atmosféričností, přestože někdo si to možná dokáže představit ještě podmanivější, melodicky silnější, zvukově nápaditější, kompozičně výraznější a může poukazovat na nedotaženost a být spokojen pouze napůl. Světové vrcholy lze tušit ještě o něco výše, přesto možno mluvit o silně nadprůměrné a v domácím prostředí žánrově dominantní nahrávce, kde obstojí nejenom proměnlivé „Imagination Filled Balloon“, naprosto zklidněné „Le Pays des Merveilles“ nebo žahavě gradované „One World Is Not Enough“, ale víceméně celé vyrovnané album.

A potěšila také dnes již vyprodaná limitovaná edice, doplněná trsátkem, pohlednicí z města Arkham a dále originálním balením konzervovaných chobotnic: „Skladovat v suchu. Po otevření spotřebujte. Produkt mořského rybolovu. Sterilizováno. Vyrobeno ve Španělsku.“