Positive Mind - The Individualist

Pozitivní individuality
2014
vlastní náklad
34:30 (intro + 7 skladeb)
alternativní rock | hardcore | crossover
www.positivemind.cz

Své debutové album „Silence Gives Consent“ šířili v jednom balení s DVD „Buena Vista Concert“, zatímco druhou desku vedle CD vydali také ve formátu LP. Docela zajímaví jsou však i z několika dalších důvodů, ať už čistě hudebních nebo těch názorových.

Plzeňští Positive Mind zasluhují respekt už jen za to, že předloni na podzim odřekli své vystoupení v pražském klubu Kain, jehož tamní provozovatelé umožnili koncert Ortelu. Tímto postojem se stali možná vůbec první kapelou, jež něco takového veřejně prezentovala a předznamenala tím dlouhou řadu dalších skupin či interpretů, kteří se rovněž štítí hoven.

Přestože pánové v mezičase mezi dvěma nahrávkami citelně pozměnili sestavu, coby vůdčí duch poslední dekády zůstává J. J. Šimon, za nímž stojí poměrně dlouholeté muzikantské, publicistické, producentské či organizační zkušenosti. Ovšem jistě nejen on, ale také ostatní přispívají k pozitivně vnímatelnému výsledku, danému součtem pěti individualit.

Ty zřejmě nebudou z jednoho těsta, neboť jejich konání se silně vzpírá jakékoli lehké zařaditelnosti. Soubor vzešel z hardcorových kořenů, k nimž přiléhá nadále, ale zároveň se rozpíná dalšími směry. Dá se to považovat za alternativní rock, jenže mnohem tvrdší a hřmotnější než obvykle. Nebo také crossover, nicméně uchopený specifickým způsobem.

„Kromě převažující tvrdosti v nich nechybějí ani odlehčené momenty, drobná vybočení a vůbec přesahy do jiných sfér."

Zejména v první polovině alba převažují přímočaře svižné palby, když zvláště titulní „Individualist“ se žene převážně jen kupředu. Výrazová razance a syrovost se již zde obstojně snoubí s přiměřenou melodičností či výraznou procítěností, tyto tendence však naplno propukají až v druhé půlce desky, kde dochází na rozsáhlejší a proměnlivější skladby. Kromě převažující tvrdosti v nich nechybějí ani odlehčené momenty, drobná vybočení a vůbec přesahy do jiných sfér, čímž prospívají dojmu vyšší barevnosti a také proto představují nejlepší kousky na desce.

Přispívá tomu rovněž vokální rozmanitost daná zapojením hned tří členů a dalších tří hostů, jen lze lehce litovat toho, že texty jsou pouze v angličtině a bez překladů v bookletu, což v domácím jazykovém prostředí může bránit jejich snazšímu a širšímu porozumění. Celkově vzato nejde o album, jež by vynikalo kdovíjakou skladatelskou ani interpretační genialitou, díky vydatnému souběhu jednotlivých pozitivních drobností však představuje velmi dobrou vizitku kapely, z níž rozhodně cosi vyzařuje a která budí sympatie.