Poppy Ackroyd & Carlos Cipa: na každou náladu najdete i hudbu

S Poppy Ackroyd a Carlosem Cipou jsme si psali v říjnu 2015.

Německý label Denovali, u kterého vydávají i našinci Floex a Never Sol, je znám svou zálibou v hudbě, která zní na první poslech ušlechtile, ale nekončí u takto prvoplánového zalíbení. Tuto charakteristiku lze vztáhnout též na tvorbu Carlose Cipy a Poppy Ackroyd.

Dva klasicky školení hudebníci nabízejí ve své sólové tvorbě na odiv zejména klavírní schopnosti, jejich vířící skladby si zase dávají za cíl povznášet. Ve čtvrtek 22. října budou ke slyšení v Brně, kde spolu s nimi zahraje japonská experimentátorka Tujiko Noriko.

Oba vydáváte u Denovali, výrazného labelu, který si dává záležet na všem, co dělá. Jak jste se dali dohromady?
Carlos: Přes email. Jen jsem ho dokončil, jednoduše jsem jim poslal své první album a jim se okamžitě zalíbilo. Fantazie.
Poppy: Spolupracuji s kapelou Hidden Orchestra a tak jsem se s labelem propojila přes ně, potkávali jsme se na koncertech a festivalech. Lidi z labelu si na internetu poslechli ukázky mé sólové tvorby a zavolali mi, že by ji chtěli vydat. A tak jsme na tom začali dělat.

Oba rovněž tvoříte skladby, které jsou v jádru velice klidné. Máte dojem, že dokáže oslovit i posluchače, kteří spíše vyhledávají drsnou, agresivní hudbu?
Carlos: Sám hodně drsné a agresivní hudby poslouchám, takže jsem si jistý, že pokud je někdo obecně otevřený i jiným stylům, užije si taky to, co dělám já. Vlastně znám docela dost lidí z hardcorové a metalové scény, kteří mou hudbu milují.
Poppy: Často mě překvapí, jak široký posluchačský záběr má moje publikum, to je skvělé. Navíc si myslím, že se streamovacími službami se vkus lidí víc a víc rozšiřuje, je tak snadné zkoušet nové věci.

Takže coby posluchači nemáte jasnou preferenci mezi povznášející versus depresivní hudbou, chápu to správně?
Carlos: Jak jsem naznačil, poslouchám různé styly hudby, některá je povznášející, jiná depresivní. Ale hudbu bych takto nekategorizoval. Vždy záleží jen na tom, co mě dokáže dostat.
Poppy: Poslouchám široký rozptyl hudby. Na každou náladu se dá nějaká najít, tak si toho užívám.

„Mé skladby vždy začínají nějakým silným emocionálním nebo příběhovým impulzem.“

Jaký máte vztah k postrocku? Vaše hudba v některých momentech připomíná jeho postupy, způsoby, jakými pracuje s emocemi.
Carlos: Rozhodně postrock poslouchám, ale nemyslím na něj, když skládám. Na druhou stranu je přirozené, že kterákoliv hudba, co si pouštíš, tě při tvorbě ovlivní.

Uvažujete někdy o své hudbě jako o ilustraci imaginární krajiny nebo doprovodu příběhu? Jaké obrazy vám samotným přivádí na mysl vaše poslední desky?
Carlos: Ne, v intencích příběhů nebo krajin neuvažuju. Můj přístup ke skladbě je čistě abstraktní, na druhou stranu je výsledná hudba hodně „narativní“ a filmová. Chci, aby si mí posluchači formovali své vlastní příběhy a obrazy, aby si tříbili, co je při poslechu mé hudby napadá.
Poppy: Vše, co jsem kdy složila, odráží příběhy i významy, ale jelikož mou hudbu nedoprovází slova, udržuje si abstraktní rozměr a zůstává otevřená interpretacím posluchačů. Jen velmi zřídka skládám hudbu, za níž nestojí nějaký příběh. Mé skladby vždy začínají nějakým silným emocionálním nebo příběhovým impulzem.

Carlosi, jsi známý tím, že sbíráš staré hudební nástroje, jinak odsouzené k zániku. Mají vliv na tvůj přístup ke skládání?
Carlos: Spíš mají vliv na zvuk. Snažím se nacházet konkrétní zvuky, jaké nejsou zcela běžné, a vytvářet s jejich pomocí neobvyklé atmosféry. Ale jistě se to projeví taky v aranžmá jednotlivých skladeb, protože neznámé nástroje jednoduše používáš jinak než ty, na které jsi zvyklý.

Oba jste klasicky školení hudebníci. Jaké kvality v hudbě hledáte coby posluchači?
Carlos: Vždy mě zajímala preciznost, zejména na koncertech. Nedávno jsem viděl v Berlíně Björk a byl to nejúžasnější koncert, na kterém jsem kdy byl. Počínaje hráči na strunné nástroje, přes elektroniku po naprosto úchvatný zpěv – to nebyl koncert z tohoto světa.
Poppy: Vždy jsem měla ráda výzvy, jsem taky ráda překvapována. Je osvěžující slyšet hudbu, která je v něčem nová a odlišná. Na koncertech vyhledávám taky preciznost, přesvědčivost a integritu, stejně tak ale určitou syrovost, která svědčí o vzájemné komunikaci mezi publikem a hudebníkem.

Za zprostředkování rozhovoru děkujeme Timovi z labelu Denovali.
fotografie: Simon Bierwald (Cipa), Dirk Rose (Cipa – perex), Alexander Klich (Ackroyd)