Pocta českému undergroundu: Deset let Guerilla Records

Velká čtyřka
Plastic People of the Universe, Aktual, DG307, Umělá hmota
4. listopadu 2011
Praha, Divadlo Archa

Vydavatelství Guerilla Records letos slaví deset let existence a za tuto dobu stihlo vydat mnoho desítek nahrávek, které se věnují kapelám a osobnostem takzvané undergroundové scény, která má kořeny v éře hlubokého komunismu. Z této doby pak oživuje původní nahrávky a samozřejmě vydává i nové počiny stále aktivních hudebníků.

Za jeden z nejvýznačnějších počinů může být bráno vydání nové řadové desky leaderů této scény Plastic People of the Universe. Je to však pouze jeden z řady unikátních počinů, které pod tímto labelem přišly na svět. První páteční listopadový večer byl v Divadle Archa zasvěcen velké čtyřce českého undergroundu. V přeplněných prostorech se úderem devatenácté hodiny na podiu objevili DG 307. Vedeni básníkem Pavlem Zajíčkem a mladou doprovodnou vokalistkou vytvořili ze všech čtyř účinkujících asi nejvíce magickou, až astrální atmosféru. Neznám jiné podobné seskupení, které by mělo tak charakteristický projev a přesto dokázalo znít na každé nahrávce či koncertu jinak. Zůstávají jenom Zajíčkovy básně a sugestivní klávesové plochy. A mladá zpěvačka souboru výborně sedí, když svým hlasem vytváří protipól jinak svírající hudbě a v mnoha polohách se skvěle doplňuje s violoncellem anebo kytarou.

„Stejně tak jako vystoupení DG 307 se pokaždé liší svou atmosférou, jsou i koncerty PPU pokaždé trochu jiné.“

Pokud měl tento večer někdo status kapely „z popela povstalé“, byl to Aktual s Milanem Knížákem v čele. O co bylo jejich představení kratší, tím intenzivnější obrátky večeru dodalo. Přímočaré songy s údernými texty poplatnými době svého vzniku nakoply velkou většinu z přihlížejících. Písně „Jsme vyslanci z kosmu“ nebo „Staňte se prasetem“ dle svého ohlasu patřily mezi ty, díky kterým si publikum našlo do Archy cestu. Mě samotného překvapilo nasazení, s jakým se „Aktuálové“ na scéně prezentovali. Své účinkování si náležitě užili a zakončili ho s nakopnutým Harley Davidsonem a s rýží v hrstech namířenou vůči publiku.

Největší časový prostor byl dopřán největší legendě celého undergroundu, Plastic People of the Universe. Ti se přes počáteční problémy s odposlechy pustili do natěšeného publika s novinkovou „Je večer mlha padá“ a následující klasikou „Moucha v ranním pivě“. Stejně tak jako vystoupení DG 307 se pokaždé liší svou atmosférou, jsou i koncerty PPU pokaždé trochu jiné. Jednou mi přijdou melancholicky rozvláční, jindy metalově syroví, tentokrát mi z jejich projevu v hlavě utkvěl rockově psychedelický dojem. Působili ale velmi uvolněně a uceleně. Mezi nejsilnější zážitky bych zařadil písně basistky Evy Turnové „Smrt“ a „Pod křížem zůstaly ženy“, Brabencovu „Marie, vstávej!“ a drsný „Magorův šém“.

Finále večera měla na starosti Dinem Vopálkou vedená Umělá hmota. Ta se však musela obejít bez svého leadera, kterého skolila ledvinová kolika, a tak jsme se mohli jenom dohadovat, jestli můžeme o krátkém vystoupení zbylých členů vůbec mluvit jako o koncertě Umělé hmoty. Koncert však doplnili bývalí členové kapely Jindra Belant (zpěv) a ten večer třikrát vystupující „Alfréd“ Michl (kytara), což nakonec dodalo koncertu na jedinečnosti. Hlavní zpěv pak obstaral baskytarista Ondřej Horák a v krátkém hracím čase zazněly spíše méně známé písně a několik jamů. Přestože se v případě Umělé hmoty jednalo o maximum, které ten večer mohla kapela předvést, absence charismatického Dina byla více než citelná.

„Pokud se někdo cítil ohrožen, zažehnal jeho strach svou přítomností ministr obrany Alexandr Vondra.“

Mezitím se v předsálí pohybovala spousta zajímavých lidí, kteří buď na tuto scénu patří, nebo kdysi byli její součástí. Ivan Magor Jirous měl ten večer naplánované čtení svých básní a Dáša Vokatá několik písní s kytarou. Hlavní pořadatel Vladimír „Lábus“ Drápal se věnoval bezproblémovému toku večera, objevili se Vojtěch Lindaur i Filip Topol a pokud se někdo cítil ohrožen, zažehnal jeho strach svou přítomností ministr obrany Alexandr Vondra. Jaký paradox, že na kapely, které byly kdysi vládním činitelům trnem v oku, dnes chodí její představitelé.

Nejhezčí na tom všem je ale fakt, že vystoupení všech kapel jenom potvrdilo, že jejich texty a myšlenky jsou stále aktuální. Sedí na jakoukoliv dobu, jakýkoliv režim a svou ideou přesahují ideje politiků, ministrů i prezidentů. Budiž na české hudební scéně více takových, kteří mají ve své tvorbě i vyšší poslání, než je stavba vozové hradby nebo mlácení se nožem a sekerou. Tento večer patřil k nezapomenutelným už jenom pro jeho sestavu. Nebylo předkapely ani těch, kterým byla dopřána menší pozornost. Svátek a oslava jak se patří.