Please the Trees

„Pro všechny moralistický klauny“
V rámci filmového festivalu Jeden svět
10. dubna 2015
Police nad Metují, Kolárovo divadlo

Letošní ročník festivalu Jeden svět vyzýval: „Praskněte své bubliny!“ Zrovna v případě pátečního programu jeho polické odnože ale bylo něco podobného znemožněno už v zárodku. Až na vystoupení Please the Trees, které skutečně bylo s to lidi vytrhnout z jejich komfortních zón.

Jak český snímek „Stále spolu“, tak dánský dokument „Bojovníci ze Severu“ špatné svědomí běžného Středoevropana spíš umrtvovaly. Tvůrci „Stále spolu“ sondou do pokřivených vztahů v jedenáctičlenné rodině, jejíž hlava se za manželku a potomky rozhodla pro život v souladu s přírodou, diváky v podstatě manipulovali do rolí morálních vítězů. „Bojovníci ze Severu” zrovna tak, neboť se podílu Západu na vzestupu islámského extremismu dotkli jen v opatrných náznacích, což debata diplomatů Petra Tůmy a Lukáše Gjuriče s publikem jen zdůraznila.

„Blues a country ukryli pod několik metrů silnou vrstvou hořících trosek akordů a scénu si dozdobili asi třicet let starými ostatky vánoční besídky“.

Stejně jako v předchozích letech, čím víc promítání a debata lpěly na zpochybnění hodných dogmatech, o to záživnější byl koncert. Letos překvapivě v režii Please the Trees. Kapela sice už roky drží zásadu „co štace, to strom a benefice“, jenže narozdíl od Zrní a Bratrů Orffových, kteří v Kolárově divadle hráli v uplynulých dvou letech, se do rámu s homologací pro mediální obrazy hodných a společensky uvědomělých kapel prostě nevejdou.

Už proto, že blues a country ukryli pod několik metrů silnou vrstvou hořících trosek akordů a scénu si dozdobili asi třicet let starými ostatky vánoční besídky. Dvorana, obsazená hlavně avantgardou ze širokého okolí a psem, sice zela prázdnotou, ale kouzlo koncertu tím neutrpělo. Tragédie loňského představení Bratrů Orffových, jehož intimitu zabily právě bouřlivé ovace přelidněného sálu, se tentokrát neopakovala. Načež se odrodilci mohli bez ohledu na valem se vytrácející spořádané občany nerušeně opájet opiátem. Vařeným při velkých zkresleních a tlacích na činely a blány, rozpouštěným v ozvěnách, devastujících mezimozky, a srážejícím se ve formě pudových rytmů, vazbících riffů a antisól.

Sice je spíš nepravděpodobné, že se Please the Trees podařilo propíchnout jejich sociální bublinu, je však jisté, že snaha byla. Budou-li pořadatelé pokračovat v nastoleném trendu a také napřesrok dramaturgii festivalu obohatí podobně působivým představením, zbude alespoň jeden dobrý důvod pro jeho návštěvu. Všem svátečním lidumilům navzdory.

foto: Tomáš Šrejber