Piča z hoven – Doom na kraji lesa

Piča z hoven nedělá z komára velblouda
2012
vlastní náklad
55:23 (12 skladeb)
witch house
http://picazhoven.bandcamp.com/

Snad každá umělecká škola má své kapely. VŠUPka třeba Popper-C (popřípadě celý label City Surfer), Ostravě vládne I Love 69 Popgejů a ani Brno se nenechává zahanbit. V poslední době z FaVU vzešlo dost zajímavých a oceňovaných skupin, namátkou třeba Fiordmoss, Teve a teďka i Piča z hoven.

I když ono „teďka“ je dost relativní pojem. Kdo sleduje hipster umělecko-školní scénu, ví o nich už delší dobu, něco přes dva roky. Ale teprve letos vyšlo první album „Doom na kraji lesa“.

Piča z hoven je parta pěti studentů vizuálního umění, což zaručuje výtvarný přesah (projekce coby nedílná součást koncertů, výprava CD a tak dále) i použití některých uměleckých strategií. A právě tyto strategie aplikované na muziku jsou často svěžím větrem. Školený umělec umí dotáhnout koncept do konce, ví, kam šáhnout, a umí používat různé prostředky k navození chtěného dojmu. Může tak sice dojít k jisté překonstruovanosti či přechytralosti, to ale není případ Piči z hoven, která se drží emocionálního, nikoliv akademizujícího výrazu. A to jí pomáhá přijímat všemožné vlivy bez uzardění, s drzostí a především lehkostí.

Dalším důležitým spojovníkem současných kapel tvořených studenty umění či umělci je internet a totálně volný proud dat, jenž jím proudí, stačí jen kliknout. Na disku se pak vedle sebe vrší popíky 80s, 90s i 00s, metal, elektro a prostě vše, co je dost cool na to, abyste tomu věnovali pozornost, popřípadě si to vytiskli na triko. Neškolený jedinec by se v tom zmatku jistě ztratil, ne však studovaný umělec! Jak jsem již tvrdil výše, studovaný umělec, a zvláště ten dnešní, je totiž každým coulem konceptualista, který dokáže mistrně spojit nespojitelné a prachatému tatíkovi prodat i tu piču z hoven. Piča z hoven je zkrátka mistrný příklad dnešní mladé muziky. Poučeni předchozí hudbou vstříc lepším zítřkům (anebo ranní kocovině)!

Co se samotné hudby týče, PzH lze škatulkovat do populárního směru witch house (k nám ho dovlekli hipsteři z A.M. 180; není se čemu divit, taky studovaní umělci). Je to směsice všeho možného, dubstepu (ne toho z MTV, ale toho londýnského), minimalu, housu, metalu, ambientu – zkrátka všeho, co vytvoří hustou, temnou a podivnou atmosféru a dá se na to trsat až do zombie apokalypsy.

„Takže co nám PzH nabízejí? Holčičku s igelitkou, planetu strachu, zmatek a nad Tatrou sa blýska…“

Nedílnou součástí jsou také emoce, u witch housu pak především pocit strachu či tísně. Což však nemusejí být jen negativní pocity, vždyť nejeden z producentů si jich náležitě užívá. Navíc k nim tento žánr přistupuje nanejvýš teatrálně, staví z nich kulisy a nutné rekvizity bytí uvnitř scény.

PzH však přidali safra povedené české texty, což se v žánru moc nevidí (z elektrem říznuté scény lze zmínit snad jen Midi Lidi, kteří jsou PzH blízcí jednoduchostí formy, byť obsahem se míjejí). Poetika divnosti, úzkosti a patologického humoru k witch housu zkrátka patří. Takže co nám PzH nabízejí? Holčičku s igelitkou, planetu strachu, zmatek a nad Tatrou sa blýska, hromy divobijú, jeden chlapec snědl třešně, zapil je limonádou a zemřel, děti, co vyrostou. Banality, juvenilie, brak, ale drží to pohromadě, dává to smysl a má to chytlavou poetiku.

Piče z hoven se povedlo natočit jedno z nejvíce zajímavých alb roku. A vůbec mi nebude vadit, že za další rok nebude v módě, vždyť tak rychle dnes žijeme, tak co.