Panzram, Autarkeia

Pocity překryté hlasitostí
21. června 2012
Klub č. p. 4, Hradec Králové

Aby návštěvníkům alternativního klubu č. p. 4 v Hradci Králové nebylo líto, že nemohou potrénovat své nervy sledováním fotbalového utkání, pozvali Rajtche & Pure Heart Records dvě americké hardcorové kapely Panzram a s nimi zpřízněné Autarkeia.

Hodina a půl vystoupení obou uskupení náladami a citovými výlevy jen překypovala. Nástrojů se jako první chopili Panzram a byl jsem rád, že stojím dost vzadu. V nevelkých prostorách klubu byla hlasitost kytar nehumánně vysoko, takže kdo si nevzal s sebou špunty do uší, mohl ke konci odjíždět se slušnou bolestí hlavy.

Když jsem odhlédl od hlasitosti nazvučení, měl jsem před sebou nevšední hardcore kapelu s prvky screamo řevu, kde se dva hlasy snažily probít přes hradbu dvou kytar, ale většinou marně. Právě proto si nejsem jistý, co jsem slyšel. Americké trojici nelze upřít nasazení, s jakým se do setu pustila, a myslím si, že jsem i zaregistroval nějakou tvůrčí hudební myšlenku, byť se jednalo spíše o stín jejich záměru. V chraplavém drivu kytar se dalo většinou jen poznat, že došlo ke změně rytmu a sem tam i změně melodie z uchycení riffů.

„Klidné tempo s pocitově nabitými vpády vtáhly i část publika, které se tancem jalo se zpěvačkou sdílet její nevlídný osud.“

Autarkeia měla oproti první partě jednodušší pozici, ač se prakticky jednalo o totožné hudebníky, protože houževnaté riffy nechala ustoupit do pozadí a hlavním nositelem myšlenky se staly vybrnkávané veselé melodie. Tyto v kontrastu s emotivním, chvílemi až hysterickým řevem zpěvačky daly ukázat prostředek, jak se vyrovnat s životními problémy doma i ve společnosti.

Měli jsme možnost poslechnout si názory na komerci a globalizaci v podobě internetových portálů, ale i osobní problémy s dětstvím a rodinou. Jsem si skoro jistý, že si zpěvačka při písni o své sestře neotírala pot, ale uroněnou kroupu. Až po tomto vypětí se otočila k hrstce diváků čelem. Do té doby před nimi svou tvář víc skrývala, stála bokem a oba kytaristi jí dodávali sebevědomí tak, že často také stáli i zády k publiku a vypadalo to, jako by hráli sami pro sebe. Set, který tvořily písně aktuální desky nesoucí jméno kapely, nepostrádal nic zásadního. Klidné tempo s pocitově nabitými vpády vtáhly i část publika, které se tancem jalo se zpěvačkou sdílet její nevlídný osud.