Pán tě má jen na práci, za zbytek je sto ran

12 let v řetězech (Twelve Years a Slave)
drama
USA | Velká Británie, 2013
134 minut
režie: Steve McQueen
hrají: Chiwetel Ejiofor, Michael Fassbender, Quvenzhané Wallis, Lupita Nyong'o, Brad Pitt, Benedict Cumberbatch, Paul Dano, Paul Giamatti a d.
www.foxsearchlight.com/12yearsaslave

S náchodským Vesmírem, kde se toho večera promítalo „12 let v řetězech“, sousedí pozoruhodnou shodou okolností Magnus Film, zodpovědný za rasistický triptych „Bastardi“. Škoda, že jsem v sále nikoho z tvůrců neviděl. Propásli totiž příležitost pozorovat, jak se točí filmy, kde bílá není tak úplně bílá a černá ne zcela černá.

Bylo by ale chybou se domnívat, že se „12 let v řetězech“ zaobírá „pouze“ otroctvím a rasismem. Film lze číst spíš jako obecné poselství o síle lhostejnosti a cíleném a nevratném mrzačení lidskosti. Není však jasné, kdo je ve výsledku morálním vítězem, zda otroci, jejich pánové nebo diváci v kině.

Největší sílu totiž McQueen nevložil do scén bití a znásilňování, ale do výjevů zneklidňujících právě svojí všedností: dětí hrajících si poblíž hlavního hrdiny Solomona Northupa (Chiwetel Ejiofor), jenž se celé hodiny zmítá na oprátce, nebo otrokyní čistících bavlnu, zatímco „negr“ v pozadí je bičován za neplnění normy.

McQueen též zpochybňuje existenci jakékoliv větší sounáležitosti mezi černochy, kteří svoji porobu chápou jako danou věc a jen se, každý sám za sebe, snaží přežít. Jediný z nich, kdo důsledně usiluje o své osvobození, je hlavně Northup, který si ještě uchovává vzpomínky na to, o co všechno přišel. Diskvalifikuje ho to jak v očích jeho majitelů, tak soukmenovců, pročež Solomon soustředěnému tlaku šikany a nepochopení nakonec podléhá a o svobodě už jen zpívá v gospelu.

„Jako by ‚Sběračky klasů‘ a ‚Žence‘ očistil od vylhané patiny a důrazně připomněl divákům jejich původní náplň.“

Jednotní nejsou ani otrokáři, kteří nejenže si konkurují a zcela odlišně se svými otroky zacházejí, ale také různě svému „dobytku“ (ovečkám?) v neděli vykládají biblická poselství. McQueen zde staví proti sobě v rámci možností humánní přístup Fordových (Cumberbatch, Bennettová) a bezohledné vykořisťování Eppsovými (Fassbender, Paulsonová), přičemž Fordův výklad Písma skýtá jeho otrokům slabé duchovní placebo, kdežto Edwin Epps pouze potvrzuje status quo.

S přesvědčivými, avšak nepřepjatými hereckými výkony, ztvárňujícími pro konvenční morálku 19. století nepředstavitelná dilemata otroků, ale estetika filmu, stojící na malebných záběrech povodí Mississippi, kontrastuje jenom zdánlivě. V tom tkví totiž největší McQueenův um. Jako by „Sběračky klasů“ a „Žence,“ malby Jeana-Françoise Milleta, zobrazující těžký život barbizonských rolníků, očistil od vylhané idylické patiny a důrazně připomněl divákům jejich původní náplň. Proto si uštěpačné poznámky na adresu Akademie protentokrát odpustím. Proti letošnímu vítězi Oscara v kategorii Nejlepší film nemám námitek.