Opeth

Navýsost naplněná očekávání
host: Von Hertzen Brothers
25. února 2012
Praha, MeetFactory

Ačkoliv kontrast industriálního ražení klubu MeetFactory naháněl v kombinaci s hudbou švédských Opeth do jisté míry až chvilkové rozpaky, ve výsledku nebylo po konci akce vůbec čeho litovat.

Přívětivá rozsáhlost klubu nejenže pojala hojnou účast fanoušků, ale nabídla také jistou zvláštní atmosféru, která propůjčila vystoupení Opeth nejen adekvátní zvuk, ale propojila své výrazné charisma s nenapodobitelným výrazem hlavních vystupujících.

Ačkoliv švédské synonymum progresivního metalu přijelo do Prahy za účelem „jen“ potěšit své české fanoušky, tedy už bez prvotní záminky propagace aktuální desky „Heritage“, přesto se v Praze část setlistu odehrávala ve jménu tohoto hodně vydařeného díla.

„Opeth udeřili skromně, ale zato rázně.“

Hudebně vrtkavý support v podobě Von Herzten Brothers se ukázal být ohromující do takové míry, do níž ho člověk jako ohromující nechal zajít. Osobitě podané melodie sice výrazné, ale ignorující větší originálnost, se vynořovaly a zase ztrácely s tím, jak se pětice plynule proměňovala z nasládlých rebelů v rozpustilé sympaťáky.

Jejich hravému rocku chybělo možná více přiměřeného nazvučení, kdy se ve snaze o živelnost a co nejúčinnější podání nástroje přetlačovaly až do té doby, než bylo vše převálcováno klávesami a zpěvem. Von Hertzen Brothers se vůbec ukázali jako silně pěvecky založené těleso, což nebojácně demonstrovali překvapivým a netradičním čistě hlasovým výstupem, kdy se ve vícehlasných polohách zrcadlila jistá spirituálnost doprovázející jejich celé vystoupení.

Opeth udeřili skromně, ale zato rázně. S úvodní „The Devil's Orchard“ se otevřel na necelé dvě hodiny svět nepřekročitelných hudebních prožitků poutajících k sobě téměř absolutní pozornost všech přítomných. Opeth postupně cílili všechny dostředivé síly jen a pouze do svého vystoupení tak, že se nedalo jinak, než chvílemi přivírat oči a oddávat se přirozeně plynoucí hudební kulise, s níž se dalo splynout až s nebývalou lehkostí, aby byl člověk vzápětí vytržen rázným nástupem nebo zvratem v hudbě. A právě na razantní přeměny jako by odevzdaná a unesená mysl čekala dychtivě a netrpělivě předvídala ten rozsekávající úder, v jehož těžkosti gradovala veškerá momentální energie, jíž se svévolí nedalo ubránit.

„Kytarová sóla naživo promlouvala mnohem naléhavěji a uhrančivě.“

Nadvládu hudby nad tělem umocňoval nejen osobitý hlas Mikaela Åkerfeldta, ale také excelentní táhlá kytarová sóla, která naživo promlouvala mnohem naléhavěji a uhrančivě. Kdyby se Opeth během skladeb jako „The Drapery Falls“ nebo „The Grand Conjuration“ uměli proměnit ve vládce všech živlů na zemi, bezpochyby by se MeetFactory stala toho večera jakousi archou plnou ďábelských zvratů a zároveň božského očekávání.

O co procítěnější a zároveň nepřízemní momenty kapela po dobu koncertu vytvářela, o to zábavněji působily břitké rétorické Åkerfeldtovy vsuvky, kterými vracel publikum zpátky do reality a udržoval ho v kontaktu, aniž by jakkoliv rozbíjel onu neopakovatelnost a v určitém smyslu i komornost večera.

Opeth v Praze dokázali, že jsou nejen po právu uznávanou a respektovanou kapelou, ale i to, že si uvědomují své místo, kde kýčovitá gesta a nepřirozenost nemají žádný prostor, natož jakékoliv lacině okaté strhávání pozornosti.