Ohm Square – A Curious Place Between Souls and Atoms
Můj o dost mladší kámoš mi jednou tak mezi řečí povídá: „Ohm Square? Proč bych je teď měl poslouchat?“ A já na to, že je skvělé, že se pořád tak posouvají. On pak jen dodá: „Myslíš v rámci devadesátých let?“
Kapela Ohm Square vydala už šestou desku a chtělo by se zároveň napsat, že ta je určena přesně pro její posluchače, kteří s nimi drží basu již od turbulentního koketování s taneční muzikou v polovině devadesátých let.
Hudební vývoj Ohm Square jako by byl celoživotním soundtrackem pro lidi, kteří si na základní škole na penály tučným písmem vpisovali názvy kapel jako Colorfactory či Ecstasy of Saint Theresa, během dospívání si ve svých domácích laboratořích zkoušeli dát do těla nezkusitelné a nyní již každou neděli spokojeně tlačí dva kočárky na piknik do Stromovky. Bylo by snad až neuctivé, chtít po Ohm Square, aby na své šesté řadovce zněli radikálně a přelomově. Na „A Curious Place Between Souls and Atoms“ tak celkem v tichosti přetavují své experimentální zkušenosti do podoby vyklidněných poselství o tom, že mezi vědou a duší může být silné vzájemné pouto, které vás bude bavit pozorovat.
„Deska dokáže s razancí říct, že přesto, že od roku 1996 uplynulo už hodně víkendů, pořád vás umí připravit na mejdan.“
Současní Ohm Square fungují pouze jako duo (Jan Čechtický a zpěvačka Charlie One) a možná i díky tomu zní nahrávka tak soudržně a nekonfliktně (což lze brát oběma způsoby). Umí být zadumaná, umí být společníkem v době, kdy na společnost zrovna chuť nemáte, a stejně tak dokáže s razancí říct, že přesto, že od roku 1996 uplynulo už hodně víkendů, pořád vás umí připravit na mejdan. Byť v jiné podobě.
Tohle je prototyp alba, na které by se snad nejvíc hodilo to strašně zbytečné označení „dospělá deska“. Někdy tohle spojení tak úplně nechápu, na případu Ohm Square je však ono vyznění více než jasné. Je třeba brát v potaz minulost, která spoludotváří obraz přítomnosti, a zároveň nám pomáhá se v dobrém dívat do budoucnosti. Přežili divokou pubertu, díky které mohli nahrát něco tak klidného a zároveň u toho nezněli nudně. Zároveň ale příběh z nové desky vypráví především fanouškům, kteří byli u toho, když Ohm Square alby „Ohmphonica“ a „Scion“ začali kultivovat klubové prostředí a žánrové rotace na deskách „Love Classics“ a „Taking Shape“ jim přišly sexy.
A ti asi nejvíc porozumí i příběhu na „A Curious Place Between Souls and Atoms“. Pro mladší publikum bude ta dospělost a vyzrálost spíše jen dalším povídáním, které už někde párkrát slyšeli, přičemž dnešní doba jim nedává příliš důvodů se do tohoto příběhu ponořit. Takový poslech budoucnosti, které si celkem stýská po minulosti. Jen si teď tak říkám, že jestli tyhle nostalgické tendence do poslechu nevkládám ve větší míře já sám.
fotografie: Lukáš Cetera
