Obscure Sphinx

Jaká byla otázka?

12. května 2014
Trutnov, klub Kabinet

Přestože jsem aktualitu o trutnovském koncertu polských Obscure Sphinx vypustil do éteru dva dny před koncertem, počty sdílení a přečtení mě dost zaskočily. I tentokrát ale šlo jen o bouři ve škopku Krakonoše. Místo batalionu metalové armády se v Kabinetu při pondělku slezlo něco místní zpité mládeže, snad maturantů, a pár skalních ze Svídnice. Neznamenalo to však, že nebylo nač se dívat.

Už proto, že Trutnov zjevně skýtá také jiné prostory se silným duchem místa, než jsou obscénně-sluníčkové Bojiště a moderní La Scala jménem UFFO. Ani Kabinetu, který si už po necelém roce provozu mezi nezasvěcenými získal pochybné renomé, nelze upřít osobité kouzlo. Jinde by pokroucené teplovody, novinové archy místo tapet a nábytek z průmyslového odpadu právem vzbuzovaly paniku. Ne tak v Kabinetu, kde zdárně plnily funkci drobných, prostor zlidšťujících nedokonalostí.

V tomto prostředí se „Temná Sfinx“, nestvůra, jíž by osvícenec do chvíle, kdy by mu urvala palici, pokládal za fantasmagorii ze středověkého bestiáře, uhnízdila s odzbrojující samozřejmostí. Obestřela se mlžným závojem a aniž by řekla jediné slovo, pantomimicky znázornila tutéž otázku, jakou kdysi před Thébami položila Oidipovi. „Který tvor ráno chodí po čtyřech nohou, v poledne po dvou a večer po třech?“

„Děsila mě a fascinovala zároveň.“

Jenže místo toho, abych odpověděl na otázku, jsem jen mocně polkl a v duchu se sám sebe opatrně zeptal: „Na co že se to ptala?“ Ať už byl její řev slyšet až za thébskými hradbami z hrubozrnných polyrytmií, nebo lkala do kytarové ozvěny při pohledu na moře, v němž podle věštby měla najít svou záhubu, mohl jsem na ní oči nechat. Děsila mě a fascinovala zároveň.

Jakkoliv to u metalu, obecně pokládaného za vyloženě machistickou hudbu, může znít jako protimluv, Obscure Sphinx lze směle považovat za zosobnění jeho vytěsněné ženské podstaty. Stejně neuchopitelné, tajemné a neodolatelné jako u tvora s ženskou hlavou, lvím tělem a hadím ocasem. Běda těm, kteří se Sfinze vyhnuli obloukem. Vyvázli sice se zdravou kůží, ale upřímně – stálo jim to vůbec za to?