Nile, Ex Deo, Svart Crown, Black Therapy, Decease

Starověk neskončil
4. září 2013
Praha, HooDoo

Pokud existuje příklad akce, pro jejíž utajení udělali organizátoři všechno možné, zaujal by včerejší koncert Nile a Ex Deo čelní místo. Nebýt toho, že se objevil v brožurce Brutal Assaultu, tak o něm nikdo nevěděl. Popravdě řečeno o něm asi téměř nikdo nevěděl ani tak, soudě dle návštěvnosti. Ale měl bych za to vlastně Obscure poděkovat.

Mrňavé hlediště v HooDoo bylo poloprázdné, na koncert přišli jen skuteční skalní fans a výsledkem byla akce s komorní, ale o to silnější atmosférou. O headlinerech Nile je téměř škoda se rozepisovat. Jako jedna z mála deathových kapel mají zcela unikátní zvuk a navíc to dokáží téměř k nepoznání předvést naživo. Valivý, dusivý zvuk dokáže publikum uhranout jako kobra myš a přivést člověka k totálnímu fanatismu. Spousta lidem se jejich hudba nemusí líbit, po pravdě řečeno na některé jejich desky včetně poslední „At the Gates of Sethu“ mám dost kritický názor, ale naživo to skutečně funguje. Po hodinovém námrdu má chuť vyvražďovat nevěřící kmeny ve jménu božského panovníka snad i vegetarián a pacifista ze zásady. Jen to vždy uteče strašně rychle, než se člověk vzpamatuje, tak publikum skanduje závěrečnou násilnou píseň „Black Seeds of Vengeance“ a nezbývá než čekat, až Nile přijedou zase.

Ex Deo pro mne byli hlavní tahák koncertu, když už jsem je kvůli dešti proseděl na Spilce během plzeňského Metalfestu. Na tu kapelu existuje spousta kritiky, a po pravdě řečeno, obvinit jejich letošní album „Caligula“ z kýčovitosti je až nelidsky snadné. Nicméně po včerejším vystoupení jsem stoprocentně přesvědčen, že ona bombastičnost není jen kalkulem na hloupější část fanoušků, ale vychází z hlubokého přesvědčení samotné kapely. Jinak by se nenamáhali poskytnout několika desítkám přihlížejících tak monumentální nářez. Pohanské kapely, ke kterým bývají Ex Deo někdy přirovnáváni, vycházejí z tohoto srovnání jako parta ožralých buranů vedle pretoriánské gardy. Koncert byl velmi sugestivní, Maurizio římskou tematiku očividně šíleně žere a na rozdíl od jiných skupin je schopen to přetavit v silný a nikterak nastavovaný hudební zážitek.

„Naprosto šílená hudba, kterou mozek nebere, a ač se to zdráhám přiznat, pravděpodobně ještě silnější než Nile nebo Ex Deo.“

Svart Crown jsem ještě den před koncertem vůbec neznal a poníženě si za to myju hlavu, protože to byl jeden z nejzajímavějších koncertů za poslední rok. Nevím, jak to Francouzi dělají, nicméně pokud se pustí do metalu, vyjde z toho téměř vždy něco skutečně zajímavého. V tomto případě šlo o organické propojení moderního deathu, zasahující až do deathcorové podoby, s blackovou atmosférou. Jako by na pódiu stály dvě kapely, každá hraje jinou linku, ty linky se spolu perou a přitom z toho vychází koherentní koncert. Jako by Wolves in the Throne Room souložili s Lamb of God. Naprosto šílená hudba, kterou mozek nebere, a ač se to zdráhám přiznat, pravděpodobně ještě silnější než Nile nebo Ex Deo.

A za zmínku stojí i italští Black Therapy, kteří působili jako Obituary zamlada. Zpočátku mně to moc nebralo, přišlo mi to poněkud konvenční, jenže… hovno. Po poněkud rozpačitém zahájení, které na mně skutečně působilo jako silácký odvar Slayer okořeněný trochou deathu, se z Black Therapy vyklubala skrytá perla. Inteligentní střídání rychlých a pomalých pasáží, neotravná sóla a citlivé používání atmosférických prvků učinilo z jejich setu zážitek pro metalové fajnšmekry. Je dobré vědět, že je tady začínající kapela s takovým potenciálem.