New Model Army – Winter

Nepolevující vášeň
New Model Army - Winter
2016
58:03 (13 skladeb)
Ear Music
postpunk | rock | folk
www.newmodelarmy.org
Přestože Justin Sullivan oslavil šedesátku, na bačkory a houpací křeslo to s ním rozhodně nevypadá. Současná inkarnace New Model Army je všechno, jen ne dýchavičně nostalgická.

Pokud se posluchačům zdálo, že na předchozím albu Between Dog and Wolf z roku 2013 (potažmo výtečném živáku Between Wine and Blood, jenž vyšel o rok později) zněla kapela jako politá živou vodou, novinkou Winter dokazuje, že má takové živé vody v zásobě ještě kýble. Co kýble – cisterny.

Již po pár minutách alba je jasné, že Winter není soundtrackem pro pokojný zimní spánek, ale spíše nespoutaným plamenem rozpouštějícím ledy. Trend nastavený předchozí deskou posunuje ještě dále – produkce je syrovější a dravější, kytary zní drásavěji a postpunkově pulsující baskytara dává najevo, že tady se rozhodně nebude rozpačitě přešlapovat na místě. Energie – nebo přinejmenším naléhavost – byly pro New Model Army příznačné, ať už se muzikanti pohybovali víc na strunách punk rocku či protestního folku. Zde je obojího vrchovatě. Přestože z hlediska (multi)žánrového zasazení Winter asi znalce nepřekvapí, to, jak je deska živelná a plná zápalu, stojí za uznalé pokývání bradou. Kterou si pro jistotu doporučuji trochu přidržovat.

„Poslouchal jsem desku v kuse i na přeskáčku, ve dne i v noci – a prostě jsem neobjevil jediné místo, které by se dalo nazvat vyloženě slabým.“

Když jsme u žánrových mantinelů, napadá mě v souvislosti s Winter ještě jedno slovo – esenciální. Jako by album bylo destilátem toho nejlepšího z předchozích epoch New Model Army, ovšem bez náznaku sebevykrádání. Chcete vypalovačku? Refrény Burn the Castle nebo Born Feral mají natolik hymnický potenciál, že by je fanoušci Bradford City mohli zpívat na stadionu. Máte raději písně, kde se ze Sullivana stane osamělý bard s akustickou kytarou? Budiž Die Trying nebo začátek Part the Waters. Vyhovuje vám, když se zlověstné dunění baskytary a bicích mísí s hlazením smyčců, jako když páníček uklidňuje vrčícího psa? Drifts nebo Strogoula jsou přesně takové. Poslouchal jsem desku v kuse i na přeskáčku, ve dne i v noci – a prostě jsem neobjevil jediné místo, které by se dalo nazvat vyloženě slabým. Achilles chodí v kanadách, ani se neobtěžujte ho střílet do paty.

„Pokud se vám tvorba New Model Army někdy zamlouvala, nové album si zamilujete. A pokud ne – prostě si jej poslechněte.“

Aby toho nebylo málo, Justin Sullivan zůstává ve formě i jako textař. Umně balancuje na hranici mezi sociopolitickými komentáři a niternou zpovědí. Již zmiňované Die Trying či Part the Waters mohou popisovat jak útrapy uprchlíků na cestě za lepšími zítřky, tak vnitřní pocity každého jednotlivce, který se zrovna pere s nepřízní osudu. Sullivan rozumí těm, kteří klopýtají, těm, jež jsou blahosklonně přehlíženi a ignorování. „Everything I learned turned out to be wrong/ And the strong are so weak/ And the weak are so strong“ – New Model Army jsou hlasem slabších, ale neohřívají se v patetické záři falešných spasitelů.

Je třeba po předchozích odstavcích ještě vynášet finální verdikt? Poslouchat Winter je jako koukat na zkušeného řemeslníka, kterému práce kvete pod rukama a přitom ho to pořád strašně baví, z každého kusu má dobrý pocit a nic neodflákne. Pokud se vám tvorba New Model Army někdy zamlouvala, nové album si zamilujete. A pokud ne – prostě si jej poslechněte. Jak ve své nejslavnější roli říkal Humphrey Bogart, myslím, že by to mohl být začátek krásného přátelství.