Nejlepší fanouškovská verze

Hvězdné války: Epizoda VII – Síla se probouzí (Star Wars: Episode VII - The Force Awakens)
sci-fi | dobrodružný | akční | fantasy
USA, 2015
136 minut
režie: J. J. Abrams
hrají: Harrison Ford, Mark Hamill, Carrie Fisher, Adam Driver, Daisy Ridley, John Boyega, Oscar Isaac, Lupita Nyong'o, Andy Serkis a další
www.starwars.com/news/category/star-wars-episode-vii-the-force-awakens

Když George Lucas v „Nové naději“ ústy Darth Vadera napomínal admirála Mottiho, aby nebyl tak pyšný na technického strašáka, kterého zkonstruoval, vlastně tím s třicetiletým předstihem káral sám sebe. Za to, že se nechal zlákat temnou stranou CGI a potom, co dal „zrestaurovat“ původní trilogii, jí doplnil o novou, v níž byly cítit velké poruchy v rovnováze mezi triky a příběhem.

Proto jsem zprávu, že další trilogie se ujme J. J. Abrams, přijal s úlevou. Jakkoliv s tím byla spojená skrytá hrozba chirurgických zákroků do hvězdněválečného univerza obdobně rozsáhlých jako v případě „Star Treku“. K tomu však přinejmenším v „Epizodě VII“ nedošlo. Ačkoliv Abrams k aktualizaci série přistoupil s úctou, hraničící z pohledu některých zlých jazyků až s opisováním, ve zpracování ságy rodu Skywalkerů přeci jen nepochybně došlo hned k několika důležitým posunům.

K tomu nejviditelnějšímu v propracovanějších kompozicích záběrů, upomínajících svou úspornější výtvarnou stránkou ponejvíce na původní trilogii. I tak se toho na plátně děje poměrně dost. Avšak bez toho, že by si záběry vychutnali spíš zaměstnanci divize Lucasfilm Ltd. a diváci odcházeli z kina přesycení dětinskými a bezúčelnými zrakovými vjemy.

Tvůrci „Epizody VII“ zpětně též docenili nezastupitelnou roli „archaické“ animatroniky, načež byly digitální triky „degradovány“ z hlavního na podpůrný výrazový prostředek. Změny jsou patrné rovněž v současnějším filmovém jazyce s bohatším výrazovým rejstříkem. Svoji obchodní značku, tolik kritizované odlesky v kamerách, si sice Abrams neodpustil ani tentokrát. Na rozdíl od „Star Treku“ je ale používá daleko účelněji.

Nicméně těch nejzásadnějších aktualizací doznal vlastní příběh. Ponechme stranou, že celosvětovou popularitu série zapříčinilo hlavně variování dávných mýtů, které jsou společné takřka všem lidským kulturám. Z nezanedbatelné části sice „Epizoda VII“ těží z nostalgie po dílech IV až VI. Z množství dějových zvratů, k nimž v jejím průběhu dochází, a které by Lucas dozajista rozvrhl rovnoměrně do tří opusů, je však zjevné, že má započatý nový triptych vesmírných oper ctižádost jít vlastní cestou.

„Započatý nový triptych vesmírných oper má ctižádost jít vlastní cestou.“

Tomu ostatně nasvědčují jak pozadí příběhu, tak složitější psychologické profily už známých i zcela nových postav. První řád, pohrobek galaktického Impéria, víc než odlidštěnou samolibou velmoc, jakousi alegorii Spojených států z dob vietnamské války, připomíná agresivní náboženskou sektu, snažící se vrátit zpátky čas. Obdobně jako Daeš, pokoušející se obnovit Arabskou říší v jejím původním rozsahu, což jen podtrhává postava Finna, historicky prvního zběha od stormtrooperů.

Analogicky by se Kylo Ren rád vyrovnal Darth Vaderovi. Přestože je z jeho chování patrné, že na rozdíl od Vadera, který se před svým symbolickým vykoupením v „Návratu Jediho“ na svou lidskou podstatu Lukeovým prostřednictvím postupně rozpomínal, rytíř z Renu svádí ty nejlítější boje se svým komplexem méněcennosti, zapříčiněným zejména rodovou zátěží.

Stejně tak nelze postavu Renova protihráče, dívky jménem Rey, ztotožňovat s ženským protějškem Luka Skywalkera. Obě postavy totiž spojuje pouze touha poznat ztracené rodiče. Zatímco Luke v „Nové naději“ dychtil po dobrodružnějším životě, než jaký vedl jako podomek strýce Owena, vnímavější Rey se podvědomě zdráhá se vydat trnitou cestou rytíře Jedi, a proto svůj úděl přijímá v zásadě až pod tlakem vnějších okolností.

Vůbec feminizace je vedle zcivilnění zla nejvýraznějším průvodním jevem probouzející se Síly. Ženy jsou nejen více zastoupeny ve vedoucích pozicích obou soupeřících stran a mužům rovnocennými partnerkami, ale také nejsou scénářem manipulovány do rolí trpných obětí. S povděkem lze kvitovat také, že vývojem prošly rovněž postavy z původní trilogie. Zvláště pak princezna Leia a Han Solo, jejichž „manželské etudy po třiceti letech“ a starost o syna ve spárech Prvního řádu měly svou sílu i bez úvah o Síle.

Každá trilogie svou životaschopnost zpravidla prokáže až druhým dílem. Proto raději reklamnímu sloganu „každá generace má svůj příběh“ zatím přizvukovat nebudu. Tím spíš, že „Epizodu VII“ v tuto chvíli zatím nelze chápat jako víc než jen nejzdařilejší fanoušky natočený film inspirovaný „Hvězdnými válkami“.

Jakkoliv je totiž „Síla se probouzí“ osobitá, k původnímu lucasovskému filmovému kánonu v tuto chvíli vzhlíží s týmž obdivem jako Rey k Hanu Solovi a směr, jakým se vydává, zatím jen naznačila. Bude jistě zajímavé ho sledovat, ale pouze vezmeme-li na vědomí, že „Nová naděje“ se zrodila v jiném společenském klimatu a z jiných inspiračních zdrojů než v jakých se dnes probouzí Síla.