Nasum

Armageddon Post Mortem
host: Black Breath
2. října 2012
Ostrava, Barrák

Ruku na srdce, není mnoho kapel, kvůli kterým bych se přes týden táhnul na druhý konec republiky. Jenže tento dočasný návrat Nasum je na grindové scéně jako kdyby se dali dohromady Beatles, kterým by se za mikrofon postavil Mick Jagger. Pokud můžu soudit z návštěvníků úterního koncertu na Barráku, nebyl jsem s tímto názorem sám.

Není se čemu divit – energie vystoupení této legendy byla srovnatelná s výbuchem supernovy. Představte si nejsyrovější tvář třeba takových Cattle Decapitation. Vystřelte ji z děla, vyválejte ji v krvi a nakonec jí píchněte amfetamin… a trochu se přiblížíte tomu, co Nasum předvedli. K tomu je však nutné dodat, že ve srovnání s letním koncertem vynikla technická stránka Nasum, která byla na Obscene Extreme celkem pochopitelně zakryta festivalovou atmosférou. Posluchač si tak mohl vychutnat množství různých kytarových linek a serepetiček, které daly koncertu neuvěřitelnou hravost, aniž by jakkoliv utlumily strašlivý grindový nátlak.

„Jako vedlejší efekt způsobuje dilataci času.“

Je také třeba přiznat, že z Nasum byla cítit vůle dát do muziky všechno. Už dlouho jsem neviděl koncert, který by si kapela tak bezprostředně užívala, na kterém by sálala spokojeností jako tato pětice. Nasum byli z českého publika očividně nadšení a několikrát to dali najevo – ať už poctou Čurbymu a Tomáši Fialovi jako „organizátorům dvou nejlepších festivalů na světě“ nebo prohlášením Ostravy za „globální metropoli grindu“.

A s takovým přístupem se nelze divit, že se koncert tak vyvedl. Publikum bylo totiž stejně uvolněné jako kapela a vytvořilo vynikající atmosféru. Stagediving, circle pit… takový extrakt z Obscene Extreme, podávaný v intimním balení, který jako vedlejší efekt způsobuje dilataci času. Nasum sice hráli něco pod hodinu, ale slovy jednoho známého – „bylo to jak deset minut“.

Role předkapely na takovém koncertě je poněkud nevděčná a navíc celkem těžká práce. Nelze totiž ani zahrát nějakou blbost, ani se pokoušet s hlavní hvězdou soupeřit. Nicméně troufnu si říct, že Black Breath zvládli svoji roli dobře. Předvedli takový nenásilný old school thrashcore, který sice nikterak neoplýval originalitou, ale v rámci této nyní celkem oblíbené vlny se mohl pochlubit určitou nevtíravou kvalitou. Nešlo sice o nic jiného, než vypnout mozek a nechat se unášet proudem špinavosti, ale co lepšího byste si mohli před Nasum přát?

fotografie: Milan Jurkas