Mucha – Slovácká epopej

Hubování s příčinou
2013
vlastní náklad (CD) | Piper Records (LP)
39:47 (12 skladeb)
folk | kabaret
http://bandzone.cz/mucha

Začátky na jihovýchodní Moravě usazené písničkářky Nikoly Muchové jsou nepominutelně spojeny s místním festivalem Beseda u Bigbítu, na němž dostala první větší příležitost, a na který se letos vrátila jako hudebnice, o které se hojně mluví i mimo svět nádražek a sklepních klubů. Je to ale věrnost místům, odkud vzešla, nikoliv jejich opuštění, co jí zajistilo široký zájem.

Její debut (tedy pokud pomineme svépomocí šířené CD-R „Chlupy“) je totiž natolik výrazný i vábivý, že je těžké ho obejít s nezájmem. A není to jen celková hubatost, místy zavánějící až provokací, která činí „Slováckou epopej“ nepřehlédnutelnou. Po sólových začátcích se totiž zpívající a na kytaru hrající Nikola obklopila sestavou muzikantů spjatých s kapelami Květy, Ty Syčáci a Budoár staré dámy a spolu s nimi přichází s albem, jehož texty (jakož i nasazení při jejich podání) by neměly odvádět pozornost od zábavné i proměnlivé hudby.

Zkušenostmi podpořená deska mladé matky a (někdejší) nezkrotné punkerky (přičemž tohle označení berte spíše instinktivně, než s žánrovou rigidností) dokazuje, že není třeba mít nastudovánu půlku univerzitní knihovny, abyste mohli udílet rady. Písničky s duchem umění psaného na okraj promáčeného pivního tácku odzbrojují svou otevřeností, jíž přidává to, že je naprosto prožitá. Označovat je za odvážné sice svědčí leda o úzkém rozhledu člověka, který takový soud vyřkne, sympaticky drzé jsou ale dost. A byť lze pochopit, že koncertní večer ve složení Mucha – Záviš, který by se odehrál v nádražní restauraci třeba v Úvalech, má své nesporné kouzlo, s knížetem pornofolku toho Nikola Muchová tolik společného nemá – ať už se bavíme o docela jiné produktivitě či poetice a víceznačnosti. O něco více spojnic můžeme najít s „krajankami“ Čokovoko, v jejichž jakože naivním a buranském laškování je přece jen zřejmý druhý plán. Tyto paralely je ale dobré brát spíše jen jako doporučení skrze již zavedená jména.

„Z pokřikování na pavlači se totiž nakonec vyvrbí více porozumění, než by se zprvu zdálo.“

Folk v podání Muchy rozhodně nezapírá stopy regionu, díky své vyřídilce se ale neschovává za krajku, kterou namísto vytváření dalších ornamentů vláčí blátem, ba zvratkami v zahulené čtyřce. Přitažlivé je však na desce také to, že přese všechno lamentování je z ní patrná radost, a že přese všechny narážky na vcelku marné mužské pokolení „Slovácká epopej“ sympaticky ukazuje, jak špatná zkušenost ještě nemusí člověka vmanévrovat do zapšklosti, ba nenávisti. Největší jízlivost až výsměch je pak patrná z „Ježíše“, ani zde však Mucha neútočí na víru jako takovou, ale jen ventiluje svůj údiv nad možnou omezeností projevů některých věřících.

Určitá část publika se bude albem bavit jen proto, že dokáže být drzé tak, jak by si oni sami netroufli. „Slovácká epopej“ ale nabízí mnohem víc než úlevu bojácným posluchačům. Z pokřikování na pavlači se totiž nakonec vyvrbí více porozumění, než by se zprvu zdálo. I díky tomu je tenhle virvál z průjezdu v zanedbané čtvrti zcela prostý nepříjemného odéru a více vyznívá jeho poetičnost.

Živelná deska si svou jednoduchostí neříká o shovívavost, ale spíše štve, díky čemuž se však snáze dostane pod kůži těch, kteří mohou mít dojem, že se jich netýká. A nakonec navzdory všem případným rozporům vyzní jako facka od někoho bodrého, komu nelze mít za zlé, že vás líská.

fotografie: Petr Hegyi