MRC Riddims + Karaoke Tundra - split

MRC Riddims je dva roky starý projekt ostřílených producentů Oktopuse (např. Dälek) a Merce (All Natural Lemon & Lime Flavors). Zkušenosti jsou na jejich straně vinylu znát. Nepouštějí se do žádných bezhlavých experimentů, těží ze svých znalostí, schopností a přesně sází track za trackem.

Základem skladeb je především hip hop. Ne ten moderní zkřížený s r'n'b, diskem a bůhví čím ještě, ale prostě fortelný, devadesátkový hipec z NY East Coast. Ne, MRC Riddims nejsou jednoduché retro kopírující již tisíckrát objevené, jen mají feeling místa a času, jichž dosahují současnými prostředky. Dalo by se říci, že ty byly již jednou objeveny na albu „Negro Necro Nekros“ od Dälek (1998), ale to by bylo příliš zjednodušené, protože přínos Merce je pro hudbu MRC Riddims zásadní.

Osobně jsem rád, že chybí jakýkoliv rap a vokály jsou jen samplované. Skladbám to dodává na abstraktnosti, díky níž mohou vyniknout struktura, rytmus a jednotlivé samply. Neodvádí to pozornost od hudby samotné, což je v hip hopu vždy vítané, protože jednotlivé songy nejsou vůbec špatně složené, ale textová stránka je někdy zabíjí. Také vynikne žánrová pestrost. Hip hop je jen nosnou kostrou, na něž MRC Riddims nabalují další a další vrstvy. Abych to lépe vysvětlil na známější paralele. Cypress Hill (já vím, je to West Coast a nejsou to devadesátky) ve své skladbě „What’s Your Number“ přidali k hip hopu reggae tak, že to dávalo smysl, mělo to drive, feeling a zároveň to bylo na dobu vzniku (2003) velmi neotřelé, byť si z té skladby všichni pamatují jen refrén.

„Polovina MRC Riddims je naprosto skvěle provedená práce, čistá a precizní.“

Přístup MRC Riddims je velmi podobný, jen se soustředí na jiné žánry. Na žánry, které dále umocňují pocit lokálního zakotvení. Jsou zde prvky techna, acidu a prastarého housu. Naštěstí se MRC Riddims na splitu oprostili od současných globálních trendů a nesnaží se naočkovat nurave, dubstep ani jiné elektronické žánry postavené na extrémní deformaci zvuku (byť se starším dubstepem pracují třeba v „Internet & Weed“). Žánry, které MRC Riddims zkoušejí, nijak nešetří, analyzují je, používají jen jejich definující prvky, pohrávají si s nimi, byť k nim mají respekt a úctu. To jim však nebrání hrát si se samply s humorem – ne tak parodicky, jak se třeba k acidu staví Ventolín, ale přece jen zábavně a odlehčeně.

Polovina MRC Riddims je naprosto skvěle provedená práce, čistá a precizní. Díky svým dlouholetým zkušenostem jsou akademiky hip hopového žánru a přesně vědí, jak s ním nakládat a jak vyvolat kýžené pocity. Také znají kořeny žánrů, které přimíchávají, znají jejich předpoklady položené na dostupných nástrojích a dokážou tuto znalost patřičně zužitkovat. Zároveň si díky zvolené estetice a přístupu vytvořili pozici blízkou DIY žánrům a umí oslovit i publikum, které hip hop primárně nevyhledává. Na jejich polovině splitka tak můžeme nalézt estetiku NY devadesátých let, tu však využívá hip hop stejně jako kytarové žánry. Výběr skladeb na split proto velmi dobře cílí na okruh posluchačů kolem Silver Rocket.

Jestliže jsem nazval MRC Riddims akademiky, Karaoke Tundra je bastlíř toho nejhrubšího zrna. Snad žádný beat není na jeho půlce splitka rovný, vše je pokřivené, deformované a podivně stlučené dohromady jak nejedna zahrádkářská chalupa. Beaty z celého světa přetransformované tak, že nelze rozpoznat místo ani čas jejich původu. Žádný žánr mu není svatý natolik, aby ho nepodrobil svým kutilským a vynalézavým snahám. Každá skladba má jasně definovaný základní rytmický systém, ale co se děje nad ním, zní jako dílo dr. Frankensteina na tripu. Sešívané beaty z kusů, jaké lze nalézt na internetu, defaultní efekty editačních programů, vrstvy zvukových stop jak z béčkových filmů. Ani jednu skladbu není možné žánrově specifikovat (byť kdesi tam dole v hloubi bastlířovy duše lze zaslechnout hip hop).

„Karaoke Tundra dokázal na pouhé polovině splitka vystavět neuvěřitelně barvitou zahrádkářskou kolonii těch nejumanutějších domácích kutilů.“

Nad těmi všemi roztodivnými zvuky se tyčí autorův maniakální smích, jednak proto, že tahle antižánrová zhýralost Karaoke Tundru prostě baví a jednak kvůli umanutosti, se kterou zásobuje posluchače dalšími a dalšími tracky a utvrzuje je v tom, že tohle je ta pravá cesta: vzít do ruky šroubovák, kladívko a sestavit si cokoliv, na co jen člověk pomyslí, hlavně bez návodu a s maximálním nadšením pro práci.

Vždy, když poslouchám hudbu Karaoke Tundry, mám pocit, jako bych se propadal do krajiny za zrcadlem, kde neplatí základní poučky o rytmu, kompozici, estetice a žánrovosti. Nemůžu si pomoct, ale ten pestrobarevný svět, kde je všechno možné, mě prostě fascinuje, stejně jako mě baví stále a stále cosi objevovat. Karaoke Tundra dokázal na pouhé polovině splitka vystavět neuvěřitelně barvitou zahrádkářskou kolonii těch nejumanutějších domácích kutilů.

Album plní svůj účel, na dvou polovinách najdeme dva zcela odlišné přístupy k podobné věci. Polovina MRC Riddims je naprosto bravurně zvládnutá, čitelná a díky smyslu pro humor i velmi zábavná a jednoduše poslouchatelná. Po otočení na druhou stranu se však MRC Riddims musí sklonit před nájezdem zvukové koláže Karaoke Tundry, který je drtivě válcuje svou umanutou produkcí, tahem na bránu a ještě drzejším a štiplavějším humorem. Jeho polovina desky není tak jednoduchá na poslech, ale zato odměňuje při každém poslechu.