Morgue Son – Impure Speculum Replete with Eeriness

Pocitová hra mimo běžná měřítka
2012
Naga Productions
55:30 (7 skladeb)
dark metal
www.morgueson.com

Někdy si okolnosti zvláštně pohrají se symbolikou a věci dostanou jiný nádech… Být to jiná deska, asi by se mi prsty nad klávesnicí u předchozí věty včas zarazily, aniž by dopustily hned v úvodu nastolit tento poněkud mysteriózně závažný tón. Jenže druhé album Morgue Son má natolik svébytnou, nebojme se rovnou říct „výjimečnou“ atmosféru, že se trocha slovíčkaření prostě vnucuje.

Ano, tahle recenze čekala „v pořadníku“ nezdravě dlouho, ale spolu s omluvou se tentokrát nabízí také zjištění, že mělo to posečkání smysl. Co jindy zní jako výmluva nebo klišovitá fráze, v tomto případě nezamýšleně a bezděky přináší benefit bilančního okamžiku na přelomu roku, kdy se sluší také trochu ohlédnout.

Novinka uherskobrodské pětice dokáže bezpochyby zaujmout hned na první poslech. Několikaměsíční odstup a zrání ve vašich uších však dopřává nahrávce rozehrát skutečně výrazné a přitom neokázalé představení plné barev a spodních proudů. Kouzlo alba „Impure Speculum Replete with Eeriness“ můžeme hledat (a nacházet) v řadě rovin, nabízí se například výrazová i ideová rozmanitost, nebo skladatelský pokrok, kterým kapela prošla od nepochybně slibného, ale přece jen ani zdaleka tak fascinujícího předchůdce „Decadance“.

„Kdykoliv se k ní vrátíte, pokaždé se deska při přehrání nějak ‚přesype‘ a nastaví k prohlédnutí zase trochu jiné, dříve přehlédnuté zákoutí.“

Osobně bych ale nejvíc vyzdvihl cosi neuchopitelně intuitivního, co z desky vyzařuje – pocit emoční blízkosti a souznění, zároveň přitom také nedostižnosti a složitého pronikání do skutečného invenčního jádra nahrávky… Kdykoliv se k ní vrátíte, pokaždé se deska při přehrání nějak „přesype“ a nastaví k prohlédnutí zase trochu jiné, dříve přehlédnuté zákoutí. Nebylo by úplně od věci zatoulat se v labyrintu teorií a pojmů, ale nač rozplétat vlákna vazeb mezi black/cold metalem, doomem, epickými (severskými?) náladami, gotikou a třeba i zřetelnými postrockovými vlivy, šikovně odlehčujícími celek? Proč pitvat a rozebírat něco, co funguje, a třeba právě ten skrytý „otazníček“ kdesi uvnitř je tím pravým šémem, co uvádí dobré pocity do chodu…

V tomhle je vývoj Morgue Son rámcově podobný stájovým kolegům Heiden, kteří nedávno sklidili ovace s deskou „Dolores“. Od první chvíle mi poslech „Impure Speculum Replete with Eeriness“ evokoval pocitové paralely a podobné zmínky lze objevit v řadě recenzí, které zatím vyšly. Obě tyto kapely se vymykají měřítkům pomyslné hrubosti i křehkosti. Jako by byla podstatná jen výsledná síla, která vyvěrá z čehosi mimo tuhle škálu a je velmi pozoruhodná.

Můžeme diskutovat o tom, že Heiden jsou přece jen výrazově ucelenější a Morgue Son se naopak rozpíjejí do hůře uchopitelné palety tónů – ale to může být nakonec pro leckoho dokonce i další plus. A onen výše slíbený „bilanční“ podtext? Netřeba asi opakovat, že Heiden vloni posbírali prvenství v příslušných žánrových anketách. Nechci nic zakřiknout, navíc ročník 2012 přinesl velmi výživnou úrodu – jen telegrafickou namátkou silné počiny Forgotten Silence, Dying Passion, Hypnos či Master's Hammer. Morgue Son ovšem do této společnosti sympaticky nahlížejí.