Minority Sound – Drowner's Dance

Moderna v zajetí tradičních receptů
2015
MetalGate
40:02 (10 skladeb)
electro metal
www.minoritysound.com

Už svými minulými dvěma alby naznačili, že není vhodné je pomíjet, jenže teprve tímto loňským zápisem jejich tvorba konečně trochu výrazněji prokoukla.

Pražští Minority Sound nadále produkují většinou poměrně syrový a drsný metal, který vydatně kombinují s elektronikou, ale zároveň odhalují i četné další výrazové odstíny. Hned vstupní „Whip Him God“ potěší intenzivně tanečními rytmy, titulní „Drowner's Dance“ se v druhé polovině láme do důrazně dusajícího bucharu a rovněž leckde jinde lze zaznamenat různě pojaté elektronické programování, rozprostřené od masivního hluku elektrárny po roztančenou diskotéku. Toto vše sice může svádět k dojmu moderny, ale v daném pojetí vychází spíše z tradičních a osvědčených receptů známých již z devadesátých let, které však vcelku úspěšně, suverénně, respektovatelně a bez větších příznaků žánrové koroze převádí do dnešní pokročilejší doby.

Trochu odlišný přístup, o němž ohledně jeho zastaralosti či naopak modernosti platí víceméně totéž, zřetelně naznačuje hlavně skladba „Last Day on Earth“, která se v rámci programování spoléhá na symfonicky orchestrální bombastičnost. Tato poloha, byť jistě jak pro koho, působí méně slušivým dojmem, právě uvedená píseň však disponuje natolik výraznou melodikou, že v tomto směru lehce zastiňuje většinu ostatních položek, jež jsou pro změnu zajímavé spíše z hlediska zvukového vjemu. Ostatně, též předpokládaný industriální chlad působí oproti zvyklostem trochu příjemněji, lidštěji a přijatelněji i pro tomuto stylu méně holdující posluchače.

„Předpokládaný industriální chlad působí oproti zvyklostem trochu příjemněji, lidštěji a přijatelněji i pro tomuto stylu méně holdující posluchače.“

Potřebně se jeví také vědomí tvůrčích kontrastů, dávající do vzájemného protikladu ostře metalové „Freezing Oceans“ či naopak z baladicky rýsované melodie těžící „First Day on Earth“, pestrý však dokáže být i vokální rejstřík, sahající od popově umírněného zpěvu až po ostrý řev, jak velmi dobře naznačuje píseň „1000 Years“. A místy nechybí ani atmosféričnost tvrdších filmových soundtracků, k níž inklinují dramaticky pojaté instrumentálky „Generation Z“ a „Come Hell“. To vše pospolu pak míří k poznání, že ačkoli rezervy jsou rozhodně patrné, minimálně v tuzemském elektrometalovém kontextu jde zcela určitě o jeden z přesvědčivějších souborů.

Zklamání představuje obal. Na první pohled vypadá sice líbivě, hned ten druhý však odhaluje hodně kýčovitý námět, jeho okázale efektní zpracování i možná nepřirozené ztvárnění postav, což v součtu působí vizuálně podobně nemile jako Křížkův „Návrat krále“. A taktéž škoda obalového prohození dvou prostředních skladeb, na což je třeba si dávat větší pozor.