Ministry – Relapse

Kolaps
2012
13th Planet
57:14 (11 skladeb)
industrial metal
www.ministrymusic.org

Bookletu nedočkavě očekávaného návratu Ministry dominuje zhroucený chlápek, ležící na dlažbě kostela v kaluži vlastních zvratků a rozlitého chlastu. Je mi toho dezoláta neuvěřitelně líto. Skončit na přebalu takové sračky bych totiž opravdu nechtěl.

Umění odejít ze scény včas nezvládá drtivá většina umělců. Často to znamená znovu začínat v letech, kdy už mladická energie chybí, pochybovat, zda by to „ještě nešlo“, a v neposlední řadě čelit obrovskému tlaku fanoušků, kterým se náhle bortí svět. Ministry to přesto udělali, za strašného humbuku a siláckých prohlášení kolem, jen aby o pár let později ohlásili comeback. Ten proto neodvratně nese trpkou příchuť spekulací nad motivy tak časného návratu. Příchuť, která po poslechu novinky „Relapse“ zhořkla docela.

Nové album je totiž pod vší kritiku. Tohle že nahrála stejná skupina, která vypustila na svět „Filth Pig“ a „Rio Grande Blood“?! Oproti dřívější tvorbě Ministry je „Relapse“ volání nebožtíka, který si v záhrobí náhle uvědomil, že se mu na světě vlastně líbilo. A doslova; v první skladbě Jourgensen do omrzení opakuje „I’m not dead yet“, jako by se snažil přesvědčit sám sebe, že opravdu není. Ale mne nepřesvědčil.

Hlavní problém je v tom, že se Jourgensen coby hlavní tvůrčí mozek kapely snaží naskočit do vlaku, ze kterého před čtyřmi lety se vší parádou vystoupil. A už mu to nejde. Kdyby prostě pustil bicí a kytary z řetězu, tak by dosáhl alespoň obstojného výsledku („Free Fall“). Jenže Al má potřebu ty písničky stále šperkovat různými pazvuky á la laciné klávesy Casio, a výsledek na sebe nenechá čekat.

„Holt je poznat, že Bush mladší se za časů své administrativy stal téměř členem kapely, a dneska jim zoufale chybí.“

Posluchač je tak zahlcen množstvím různých podivných efektů, proslovů, dementních refrénů (sborové zpívaní „Kleptocracy“ ve stylu opilého punku, to má být vtip?) a dalších pičovin, o kterých si snad autor myslel, že jsou zajímavé, ale ve finále jde o otravný chaos. Jediná světlá výjimka je cover od S.O.D. „United Forces“, který si Jourgensen pravděpodobně nedovolil příliš zprznit těmi svými „zlepšováky“, takže je úderný od začátku do konce.

Jako výsměch dřívější údernosti Ministry působí i texty. Holt je poznat, že Bush mladší se za časů své administrativy stal téměř členem kapely, a dneska jim zoufale chybí. Nyní je vidět, že když Jourgensen nemá jasně viditelný a masmédii osvětlený cíl, tak prostě střílí nazdařbůh kolem sebe s vidinou, že snad něco trefí. Výsledkem jsou buď přímočaré, ale vidlácky primitivní halekačky („99 Percenters“) nebo sterilní songy s komplikovaným textem, v kterých se autor pravděpodobně ztrácí sám („Weekend Warrior“). S takovým arsenálem netrefí ani vrata od stodoly.

Není příjemné dívat se na kolaps milované kapely takřka v přímém přenosu, zvláště po tolika velkohubých kecech. Jdu radši soucítit s tím nešťastným dezolátem.