Mindwork – Eterea

Podmanivá srážka Death se Cynic a Opeth
2012
Marast Music
45:12 (9 skladeb)
prog metal
www.facebook.com/mindwork

Staré české rčení praví, že chytrost nejsou žádné čáry. Pravdou však je, že ne každému je dáno být vybavený nadprůměrnou inteligencí. Což platí pro veškeré oblasti lidského počínání, hudbu pochopitelně nevyjímaje. Člověk si o to víc váží každého muzikanta, který těmi „kouzly a čárami“ (ve skutečnosti „jen“ dostatečnou kreativitou a přemýšlivostí) vládne. A to je přesně případ formace Mindwork.

Než jsem její nové album „Eterea“ obdržel, varoval mě jeden kamarád, který část materiálu na něm obsaženého znal už z koncertu, zhruba slovy „Ty vole, on už to skoro vůbec není metal, ale nějakej jazz nebo co!“ V duchu jsem se pousmál a začal se na desku těšit ještě o to víc, a zklamání se určitě nedostavilo. Právě naopak! S tím jazzem to není zas tak horké, třebaže i na krátké jazzové či fusion vsuvky skutečně dojde (ve skladbách „The Stream of Causality“ a „Mind Renewal“), tvoří však jen velice střídmě použité koření do už tak výživného a „mnohochuťového“ hudebního menu.

Tradičněji metalové vyjadřovací prostředky sice opravdu výrazně ubyly, ovšem rozhodně nezmizely. Oproti debutu „Into the Swirl“ (2009) je tu kromě již dříve známé vysoce koncentrované (death)metalové techničnosti, tedy skladatelsko-aranžerské rafinovanosti a instrumentálního požitkářství, přítomno nesrovnatelně víc prvků a postupů typických spíše pro sféru prog a art rocku. V duchu první desky se stále do značné míry nesou zejména písně „Reaping of Waters“, „Enthusiastic Waves“ a jedním slovem skvělá „Perceiving the Reality“ – naopak zcela bez jakýchkoliv tvrdých partií se obešla komorní skladba „Stillness of the Sea“, evokující třeba -123 min. v těch poklidnějších momentech.

„Jakékoliv připodobňování k někomu jinému může být velmi zavádějící.“

Cestu budoucího vývoje výrazového hledačství Mindwork možná naznačuje i klavír upotřebený v „Causality (The Reconciliation)“. Výraznou inovací je rovněž to, že občas na vás soubor nečekaně zaútočí také přímo odzbrojující melodickou silou, jak ukazují nádherné pasáže v již zmiňované kompozici „The Stream of Causality“.

Ono se to dá vyjádřit i jinak, možná pro někoho pochopitelněji, ovšem zároveň s nutným nebezpečím, že jakékoliv připodobňování k někomu jinému může být velmi zavádějící. Kdybych totiž napsal, že v těch syrovějších okamžicích Mindwork lehce připomínají třeba Death, Atheist nebo „staré“ Cynic, zatímco v těch náladotvornějších se dostávají až někam do ranku vykolíkovaného tvorbou současných Cynic, Opeth nebo Katatonie, nebudu sice přímo lhát, ale někomu okamžitě může vytanout na mysl, že tady někdo jen efektivně využívá „esencí“ a inspiračních podnětů jiných a skládá je v jeden působivý celek. Jenže to bych Mindwork zle křivdil, protože jejich vlastní tvůrčí podíl na něm je samozřejmě rozhodující.

Když přičtu téměř dokonale vyvážené střídání čistého – navíc až překvapivě dobře zvládnutého – zpěvu s growlingem, obojí v podání kytaristy Martina Schustera (opět si nelze nevzpomenout na pana Ǻkerfeldta a Opeth) a silně abstraktní texty, které zdaleka nejsou jen nějakou blábolivou výplňovou vatou, vychází mi jednoznačný závěr: „Eterea“ je jedna z domácích desek roku 2012, a nejen v kategorii hard & heavy.