MetalGate Czech Death Fest OpenAir IV.

První dorazivší návštěvníci dostali i dárek v podobě časopisu Pařát a další dary (CD, trička, upomínkové předměty) si mohli vyzvednout držitelé prvních pár desítek v předprodeji zakoupených vstupenek. To první předpovědi počasí byly podobně „poutavé“ jako program celého festu. Na soupisce tradičně čítající třicet účinkujících nebyla jediná kapela, která by nebyla zajímavá. Pod ostrým sluncem fest zahájila Exorcizphobia, která z nedalekého Trutnova přivezla vcelku nápaditý thrash. Ještě kdyby tak Skoří zpíval stejně parádně, jako vysekává kytarová sóla. Následující posluchačsky nároční Feeble Minded mě jejich brutalním death metalem zprvu moc nenadchli. Náhled jsem si zlepšil u posledních třech skladeb, kde se mezi surovou smršť vmísilo trochu punkového tempa. Patrně to vyzní trochu negativně, ale určitě to tak nemyslím, když řeknu, že Descent of the Scarlet Skies připravil půdu pro Suffocate With Your Fame. Sice mi přišlo, že první jmenovaní krapet ve zpěvných pasážích úpí, ale předvedený deathcore splňoval veškeré parametry nápaditosti a údernosti. Suffocate with Your Fame oproti nim ale předvedli zcela jinou „soutěž“. Kouzlo tkvící ve vyhrávaných melodiích v kontrastu se silným deathovým growlem pro mne znamenalo jeden z nejlepších zážitků prvního dne. Podobně se v současnosti prezentují například rakouští Show Your Teeths. Oproti nim SWYF kladou na vyhrávky ještě větší důraz tím, že je hrají na dvě kytary. Při tomto setu si fandové prvně žádali přídavek.

Oproti tomu fanoušci moc neocenili LiveEvil představující metal obohacený elektronikou. Forma, která by se dala popsat jako „styl Rammstein“ mnoho nadšení nevyvolala a dokonce se ozvaly hlasy spekulující o playbacku. O to víc zaperlili grindeři Mincing Fury. Tradiční „Requiem“ uvedl „Rumiště“ a před pódiem to začalo vřít. Nebýt „půlhodinové“ Motorákovy výměny struny, těžko by se dalo něco tomuto kvintetu vytknout. Brněnská stálice předvedla spoustu zábavy jak na pódiu, tak i před ním, kde se Motorák jal s kytarou v ruce rozproudit mosh. Došla řada i na Kačenku, takže těžko hledat nějakou vadu.

Než většina jedinců padla vysílením na kutě, vyvrcholil páteční program vystoupením Dark Tranquillity. Za zvuku padajícího kamení se švédská ikona vyřítila na pódium a spustila známé hity: „In My Absence“, „Fatalist“, „Iridium“, „Final Resistance“, „The Mundane and The Magic“, „Zero Distance“ a další. V boji za optimální zvuk asi zvítězila „The Treason Wall“, což redakční kolega Láďa Oliva komentoval slovy: „Kdyby to byla česká kapela, mám celou diskografii!“ Připadlo mi, že vloni byl třeba na Rotting Christ zvuk o stupínek lepší a za pravdu mi určitě dá i část diváků. Někteří ohodnotili vystoupení Dark Tranquillity jako zvukově poloviční oproti tomu, na co jsou zvyklí z desek. Abych nebyl špatně pochopen, za sebe mluvím o drobné odlišnosti, která vynikající zážitek z celého vystoupení rozhodně nezkazila, a švédští melancholici se pro mne stali jasnou jedničkou celého festu.

„Upoutávka v podobě ‚Zabíjím s jiskrou v očích‘ skutečně zaujala.“

Sobotní ráno zahájili Unborn „Madness“ rozcvičkou. Že ještě nebylo takové vedro, nechali se fanoušci po rušné noci vylákat do vytančeného prostoru před pódiem. Díky úderné thrashové dikci se Unborn povedlo přimět diváky k prvním svižnějším pohybům. Zásadní ránu do budících se řad zasadil Shampoonkiller, tedy konkrétněji vokál Žlababy (působí minimálně ještě v Brutally Deceased a Heaving Earth). Na celém festu nebylo „mocnějšího“ hlasového projevu, než právě jeho. Určitě i vlivem zvučení jej bylo možné doslova pocítit na vlastní kůži. Nejeden zůstal konsternovaně stát, když se zrovna hudební poloha přelévala z pole death metalu ke grindu. Být buzen touto zvukovou masáží, dozajista může člověka poznamenat na celý život. Šílené ráno pak nemohl dorazit nikdo jiný než „slepice hrající na notebook“ spolu s dalšími parťáky BBYB. Hudebně jsme registrovali skrumáž označitelnou „techno-grindem“. Žel kapelu, jejíž páteř tvoří notebook a jediným hudebním nástrojem je jedna elektrická kytara, lze těžko pochválit za hudební um. Kytarista se však do povědomí přítomných zapsal ještě jednou, když se při vystoupení Psychotic Despair jal křepčit v rouše Adamově.

Po tomto náročném úvodu do dne mne zaujali až slovenští Brainscan s „industrial/rap-metalem“ dle mého názoru blízkým tvorbě Clawfinger. Šestice z Bánské Bystrice však svou úderností ze stínu mnoho lidí nevylákala a nepodařilo se to ani následujícím Godless Truth. Slunce bylo tak ostré, že snad až v době blackmetalové pasáže došlo ke znatelnému oživení u zábran vymezujících koridor pro fotografy před pódiem. Byť se progresivně snažili Godless Turth i Psychotic Despair, znatelnějšího ohlasu se dočkali až Mater Monstifera, na které se – možná z přesycenosti deathu, možná díky větší vizuální atraktivností blackmetalových skupin – před pódiem shromáždila stovka zvědavců a kapela mohla představit svého nového (konečně živého) bubeníka Ondřeje Bílka a spolu s tím navnadit na loňskou desku „Na zrdcadlech lží“. V této době ještě Mater Monstifera zřejmě netušila, že se stane předzvěstí kultických rejdů.

„...větší část jejich setu připomínala, spíše než koncert, kázání. Frank prostě většinu setu prokecal.“

Kromě Poppy Seed Grinder následovala chvilka lesní poezie Trollech, kde se Morbivod snažil posluchače navnadit na blížící se desku „Vnitřní tma“. Upoutávka v podobě „Zabíjím s jiskrou v očích“ skutečně zaujala. Po blaženém zamyšlení se nad „Skrytými v mlze“, nevhodností „Zaspáním kletby“, zádumčivým „Poustevníkem“ či silou „Řeky, která smete, co jí patří“ se zvedl osvěžující vítr a osvobodil účastníky DeathFestu z nutnosti ukrývat se ve stínu. Jak Mater Monstifera vlila novou krev do žil, Trollech poručil větru a vše bylo náležitě připravené pro španělské temníčky Noctem.

Kdybych měl dostát výčtu všech festivalových nej, pak Noctem jasně vítězí v kategorii nejpoutavějších kostýmů – černé hábity, kontaktní čočky, nápadné líčení, barvy. Málokdo by v tom všem hledal odkazy na kulturu mezoamerických indiánů, kterými je prosycena jejich aktuální deska „Oblivion“. Ovšem místo toho, aby zvukař nechal vyniknout svým schopnostem, zvuk produkce pouze zesílil. Myšlenka celého díla Noctem se tak utopila v hluku a myslím, že se ani moc lidí nedokázalo s jejich atmosferickým black metalem ztotožnit.

Navzdory ohlášenému programu namísto Tortharry na pódium nastoupili F.O.B. s tím, že si Tortharry podrží pozici hrát před Suffocation, kteří prý nestihli letadlo (nebo, jak bylo oficiálně ohlášeno, mělo letadlo zpoždění). S ustupujícím vedrem fanoušci ožívali, takže se objevovali první odvážlivci pokoušející se o crowd-surfing. Trio Tortharry následně vysypalo řadu svižnějších kousků ze svého letitého zásobníku. Zatímco se začala rozšiřovat informace o překvapivém postupu českých fotbalistů do vyřazovacích bojů na EURU, děkoval Dan divákům, Metal Gate a všem lidem, kteří se o krásné dva dny na Broďáku postarali. Určitě si všichni organizátoři hodně oddechli po setu Suffocation, kteří jim patrně nadělali nejvíc starostí.

Jak bylo původně oznámeno na webu Deathfestu, dorazili Suffocation do Čech v čele s Frankem Mullenem. Původně snad měl za bubny sedět ještě Mike Smith, ale byl nám představen Dave Culross. Abych se přiznal, nějak moc nadšený z představení Suffocation nejsem, protože větší část jejich setu připomínala, spíše než koncert, kázání. Frank prostě většinu setu prokecal. Určitě to neznamená, že by hudební produkce byla špatná, to v žádném případě. Možná dával trochu orazit lidem v kotli, když vysvětloval smysl života, kdo ví, co měl za lubem. Jasné bylo, že když Suffocation předvedli svůj hudební um, pod pódiem to jen vřelo.

Po tomhle představení se většina diváků začala pozvolna rozprchávat, takže na Cruadalach a Et Moriemur, dva ze tří objevů roku v anketě Břitva 2011, hledělo jen pár desítek zvědavců. Zejména na Et Moriemur jsem se těšil. Umrlčí melodie, zkroušení hudebníci, nelze si přát tematičtější závěr festivalu. „Tolik cest,“ prohlásil smutně Zdeněk na adresu zvukaře vyjadřujícího se k problémům se zapojením aparatury Et Moriemur. Po vyřešení problému s „cestami“ jsme se odevzdaně mohli zadoomat nad koncem všeho bytí a nechat rozplynout se ve Zdeňově vokálu.

Podobně jako vloni se MetalGate Czech Death Fest OpenAir stal vynikající akcí a minimálně obhájil páté místo v žebříčku Břitvy. Pivovar se ještě oproti loňsku vyšvihnul, když desítku prodával za lidových 15 korun, což se dnes už prakticky nikde nevidí. Určitě by se dal nalézt prostor pro zlepšení na příští rok (např. opětovné otevření prostoru se stoly vedle pódia), ale nic zásadního měnit netřeba. Speciální díky pak patří Petrovi za jeho vynikající makrely na ohni, které všechna další nabízená jídla nechaly daleko za sebou.

fotografie: Tomáš Šrejber