Master's Hammer – Kult mládí | Kult mrazu

Kultovní Master's Hammer po svém téměř šest let starém návratu rozhodně nelení. Toto je jejich již sedmý nový titul za ono období, devátý včetně reedic a při rozčlenění na jednotlivé typy zvukových nosičů se to už ani nechce počítat. Můžeme tím být nadšeni či naopak roztrpčeni, jakož i spekulovat o ceně produktu nebo ekonomicky dobře spočítaném pozadí této kadence, jenže nakonec si to stejně všichni poslušně pořídíme, a pokud ne, jednou budeme hořce litovat.

„V jantaru zalitý pavouk zatoužil po mouše zkamenělé, ve vedlejším valounu záhnědy sto miliónů let uleželé.“

„Kult mládí“ popisuje vizi oživlých zkamenělin, jimž sluší střední tempo, ale zejména natolik silný kytarový riff, až je možná trochu škoda toho, v jaké míře jej po většinu délky skladby přehlušuje či vytěsňuje i sám o sobě tradičně famózní Štormův skřehot. Nejen ten, ale také vysoké tóny v pozadí jsou však jednoznačnou známkou toho, s kým máme tu čest, byť ani odér nepřekonatelné osobitosti nedokáže vyvrátit pocit, že v daleké i pozdější minulosti bývalo i lépe.

„Mrzne dobře, i v jemných vlásečnicích rybničních hvozdů a křovin. Psychoteror mrazu je přítomný.“

„Kult mrazu“ je inspirován tajemnými obrazci na zamrzlém rybníce, takže možná právě proto není žádného divu, že v rámci blek metálu představuje chvályhodný úkrok lehounce experimentálnějším směrem. Samplově vydatnější a v tomto směru čím dál intenzivnější skladbě ještě více prospívá její výrazná vokální proměnlivost. Sloky nejsou ničím mimořádným, jenže když „mezi kmeny prochází stín a zase míří do hlubin“, chce se samým nadšením jej následovat.

Přestože ani jedna z nových skladeb nedosahuje především textové přesvědčivosti minulé singlovky „Pod vrstvou prachu“, základní předpoklady jsou tradičně naplněny, některými posluchači vnímaná únava materiálu kompenzována pohledem na netradiční obal a pokud se někdo cítí být až přespříliš zahlcen, musí se s velkou pravděpodobností smířit s tím, že brzy zase.