Mark Lanegan – Dark Mark Does Christmas

Vox Laneganum, vox dei
2012
vlastní náklad
16:41 (6 skladeb)
folk
http://marklanegan.com

Kdyby mi po vydání „Blues Funeral“, loňského studiového počinu Marka Lanegana, někdo tvrdil, že další věcí, kterou vydá, bude EP vánočních koled, nejspíš bych ocenil jeho vytříbený smysl pro humor a zeptal se, zda se můžeme v dohledné době těšit taky na EP předělávek Michaela Jacksona a EP národních hymen. To jsem ještě netušil, co bude na koncertech podzimního turné nabízet ve stánku s merchem.

Přidělit nějaké desce Marka Lanegana nálepku „nejlepší“ je podobná práce, jako vybírat nejlepší bondovku nebo nejoblíbenější koťátko z vrhu – najednou závidíte Styronově Sofii. Když mi ale budete mávat před obličejem nějakým hodně ostrým předmětem a tvářit se u toho přesvědčivě výhružně, asi bych vám řekl, že nejlepším albem Marka Lanegana je „I'll Take Care of You“ – což je shodou okolností také album předělávek, na kterém Lanegan roztavil líbivé melodie písničkářských, rock'n'rollových, countryových a soulových originálů a odlil z nich temně lesklé skulptury.

Pamětihodné covery vystřihnul „Dark Mark“ i v dalších svých působištích. Taková „No Expectations“ z dílny Rolling Stones, která uzavírala druhé album Soulsavers, snad nemohla být odlišnější než originál – a proto se stala nedocenitelnou. Neortodoxním zpracováním klasiky je i „Ramblinman“ Hanka Williamse, do které se Mark Lanegan pustil s Isobel Campbellovou na jejich první studiové kolaboraci.

Platí, že Laneganovy coverveze jsou navýsost osobité, ale přitom ne stejnorodé. Ve většině případů je poměrně logicky stavebním kamenem jeho vokál, temnější ladění a dřevnější, komornější aranžmá, ovšem Mark Lanegan umí dosti umně bruslit napříč žánry od psaneckého country přes blues až po alternativní rock a stopy na ledě původní skladby kolikrát směřují překvapivými směry od toho, co by vzhledem k žánrovému zasazení originálu jeden očekával.

„Laneganův hlas halí písně do zádumčivé temnoty, kterou skomírající Betlémské světlo jen občas probleskne.“

Zdlouhavější entrée budiž určeno zejména těm, kteří toho od Lanegana mnoho neslyšeli. Moudří totiž, jak se říká, již vědí, že natočit EP vánočních písní byl vlastně super nápad. „Dark Mark Does Christmas“ obsahuje pět vánočních koled, které sice v našich končinách známe spíš z filmů, ale za oceánem patří mezi ty nejpopulárnější. V Laneganově podání ovšem mají s tradičním zněním společného asi tolik, jako „Tři oříšky pro Popelku“ s „Ukradenými Vánoci“. Kytarové linky strohého charakteru, ale vzdušného zvuku dávají písním nonartificiální nádech, Laneganův hlas zase halí písně do zádumčivé temnoty, kterou skomírající Betlémské světlo jen občas probleskne, a dává jim tragické podtóny. V tomto ohledu jsou americké koledy až překvapivě vhodným materiálem pro faulknerovsky temnou adaptaci – když si srovnáte text „We Three Kings“ s českou písní „My tři králové“, rozdíl bude, myslím si, dost kontrastní.

Nakonec se ukáže, že k působivému výkonu vlastně Mark Lanegan nepotřebuje ani kytaru. „Coventry Carol“ je celá nazpívaná a capella, v jeho podání to ovšem ani náznakem nepřipomíná exhibování. Kostěnou korunu pak celému EP nasazuje závěrečná „Burn the Flames“, v níž si Lanegan poradil se stejnojmennou písní Rokyho Ericksona známou ze soundtracku populárního zombie hororu „Návrat oživlých mrtvol“ z roku 1985. Zde je sice na první pohles poznat, že o koledu nejde, ale koncept minialba nenarušuje, naopak se jedná o perfektní a svým způsobem černohumornou tečku. Tedy alespoň já jsem se při srovnávání originálu s Laneganovou verzí docela bavil.

Jakožto neskrývaný příznivce Marka Lanegana jsem se v průběhu psaní snažil tlumit nadšení, ale na závěr to snad můžu říct naplno – „Dark Mark Does Christmas“ je přes svou povahu takřka dokonalou šestnáctiminutovkou. Tajuplné a působivé zpracování ukazuje, že si lze vystačit i s prostými výrazovými prostředky, nechybí-li autenticita a charisma. Ne, že bychom na něco takového nebyli od Temného Marka zvyklí. Už teď se těším na ty covery Michaela Jacksona.