Månegarm - Legion of the North

Kdo chce s vlky žíti musí s nimi výti?
2013
Napalm Records
50:42 (13 skladeb)
folk/pagan metal
www.manegarmsweden.com

Månegarm jsou kapela druhé dekády severského black metalu. Vznikli ve stejném roce jako Thyrfing, s nimiž řadu let sdíleli nejen ideový (názvy kapel pramení z téže mytologie), ale i hudební projev.

Vyjma tradičního rukopisu každé ze skupin lze ještě poukázat na folkové pozadí, od kterého se Thyrfing časem oprostili, zatímco Månegarm se ho drží dodnes. Jak moc pevně, lze vidět na aktuální desce „Legions of the North”. Månegarm je ve staré germánské mytologii název pro vlka, který se sytí krví mrtvých. Tato postava je samozřejmě obsažena v severské vizi ragnaröku a má řadu atributů, mezi nimi předepsaný osud zemřít v boji s Ódinovým synem Týem.

„Občas se objevil lehký ženský zpěv a byl to spíše takový oldschool divoký bordel bez jasné vize, kam dál.“

Månegarm si od počátku vzali k srdci zejména dvě charakteristiky. První je přísaha, která byla pro všechny Germány významným rituálem a aktem ctnosti. Druhá vlastnost se promítá zejména v textech kapely a je řeč o nenávisti k nepřátelům. V kostce lze mluvit o krvepřísažné nenávisti zejména ke křesťanům a křesťanství obecně. Na prvních deskách byla nezřídka kdy hlava křesťana drcena. Tento postoj, byť s vytříbenější poetikou, zůstal Månegerm vlastní dodnes.

Samotný název desky „Legions of the North” jasně vypovídá o tom, že se posluchač dozví něco o neutuchajícím boji za svobodu pohanské kultury, o pocitu blaha, který se pojí s procházkou v nepřátelské krvi, nebo o překrásné a zrádné severské přírodě a jejích obyvatelích. A aby to bylo srozumitelné, zvolili Månegarm poprvé ve své historii pro vyprávění angličtinu. Zní to jako klišé a do značné míry s tím musím souhlasit. Månegarm vydali svou první desku v roce 1998 a v té době kralovali prašivými blackovými kytarami se skřehotavým vokálem. Jen občas se objevil lehký ženský zpěv a byl to spíše takový oldschool divoký bordel bez jasné vize, kam dál.

Jasný rukopis byl vyryt do desky „Dödsfärd” (2003), kterou překonala už jen následující „Vredens Tid” (2005). Jednalo se o alba, kde bujaré válčení, oslavy a melancholická zastavení získaly punc nevšednosti. Ostré melodie kytar se často propadaly do tůní vábivých houslí, kadence bubnů hnala lačného vlka za jeho kořistí, a přesto si vždy dokázali nalézt kousek malebné přírody, aby ji ocenili a při hodování bohatýrsky zapěli na vítězství. Časté rytmické přechody pro Månegarm tolik význačné v té době výrazněji zpracovali (snad až do avantgardní podoby) už jen norští žánroví bratři Àsmegin, kteří debutovali též v roce 2003.

Zejména housle Janneho Liljekvisty, který s kapelou prošel většinu její historie, tvořily významný díl výrazu Månegarm. Co ale čert nechtěl, tento pačesatý chlapík (údajně demotivován) v roce 2012 spolupráci s kapelou ukončil a je to znát. Zatímco se ještě na desce „Nattväsen” objevovala energií naditá sóla schopná ochočit si chvátající kytary, na „Legions of the North” už hrají housle pouze kosmetickou roli.

„‚Legions of the North’ je schopná snad jen vyburcovat člověka k fyzickému výkonu.“

Dalo by se očekávat, že vzniklý prostor Erik s Jonnasem využijí, ale ani to se nestalo. Zvláště, když Erik přestal v roce 2011 bubnovat a věnuje se už jen kytarám a vokálu. Kapela k „Legions of the North” prošla několika změnami a dalo by se říct, že vrchol své slávy pomalu opouští. Paradoxně švédština, která dává folk/pohanskému žánru zvláštní punc, působila na předchozích deskách mnohem výstižněji a přívětivěji než uměle současná angličtina, podpořena občas až monotónní hudbou.

Už víme také to, že se Månegarm posunuli i textově. Dravost přenechali kytarám a uvnitř předkládají příběhy motivované mýty. Dalo by se říct, že snad až do „Nattväsen” oplývaly jistou temnotou, záhadností. „Legions of the North” je schopná snad jen vyburcovat člověka k fyzickému výkonu – zejména začátek desky je energicky pochodový. Pokud by měl někdo touhu hledat zádumčivější místa, bude asi zklamán, jiskra nápaditého válčení vyhasíná. Zdá se mi, že Månegarm postupně kloužou do šedých prostor jámy Napalm Records. Obdobným způsobem nedávno zevšedněli Amon Amarth.