Madebythefire + Argonaut

V sále a předsálí
14. únor 2014
Hradec Králové, Bio Central

Stěhování královéhradecké Čtyřky sice znamenalo nucenou odstávku koncertního „obýváku,“ hojně využívaného zdejším HC společenstvím, ne však komunity samotné, která se na hlučné koncerty začala k malé radosti tamního zvukaře slézat během promítání v předsálí Bio Central.

Tradičně kvalitní dramaturgie se ale zimování ve dvoraně kina pochopitelně nedotklo, a tak jsme se mohli těšit z koncertu, který byl výjimečný nejen tím, že do Hradce prvně ve své osmnáctileté historii zavítali Madebythefire z Ledců u Plzně, jejichž loňské debutové (!) LP „Budet“ bylo právem nominováno na žánrového Anděla.

„Hoši, stáhněte si ty kytary, jsem na hraně svých možností, mě ty zpěvy skoro vazbí,“ domlouval apaticky zvukař domácím, kteří MBTF předskakovali. „Ale tak je to správně,“ odvětil bezelstně frontman Jirka, který si z toho, že Argonaut divákům v sále soustavně kazil/vylepšoval požitek z pokračování „Dědictví“, očividně nic moc nedělal.

Proč taky? Stonerrockové těleso poskládané z členů Elektročasu a Zkoušky sirén si před „mejdy“ ostudu určitě neuřízlo. Přestože jeho um měl spíš tendenci se smršťovat do kratičkých vyhrávek v jinak přímočarých halekačkách, než aby se rozpínal do několikaminutových ploch, jako lehký amuse-bouche před výživným hlavním chodem Argonaut bez problémů obstál.

„Dysrhythmia není zdaleka jediná technická kapela, která pochopila, že s přehnaně rozkošatělou instrumentací pochodí stejně jako s Palackého češtinou v internetové diskuzi.“

Od Madebythefire jsem čekal jen to nejlepší, a i když mají má očekávání sklony se skutečností kolidovat čelně a v plné rychlosti, tentokrát tomu tak nebylo. Nebýt toho, že ze začátku MBTF chvíli hráli s lampou a dvěma odposlechy „Škatulata, hejbejte se,“ než byli se zvukem spokojeni, bych si ani nevšiml, že je něco v nepořádku. „Mejdi“ se tvářili, jako kdyby jinde než ve dvoraně kina Central ani nezkoušeli. Nenuceně, ale nikdy ne na úkor hracího času, se špičkovali jak mezi sebou, tak s publikem. Těžko věřit, že jsme se setkali poprvé v životě.

Radost z toho, že Dysrhythmia není zdaleka jediná technická kapela, která pochopila, že s přehnaně rozkošatělou instrumentací pochodí stejně jako s Palackého češtinou v internetové diskuzi, celkový veskrze kladný dojem už jen umocnila. Proto pochybuji, že by se týden po představení MBTF dalším laureátům žánrové ceny Anděl, brněnské Insanii, podařilo vzpomínku na své soky překrýt silnějším vjemem. A i kdyby ano a soudcové vkusu by je letos ještě nádavkem vyzdvihli na piedestal, za sebe říkám, že to stejně budu cítit jako neodpustitelnou dějinnou křivdu.