Louis Rastig: drogy neberu, ale lidi mi to nevěří

S frontmanem Oozing Goo Louisem Rastigem jsme mluvili v polovině ledna 2012.

Rozhovor s Louisem Rastigem jsme plánovali poměrně dlouho. Pamatuju si, jak Honza přijel z loňského Asymmetry Festivalu a začal o Oozing Goo básnit. Poslechli jsme si tedy jejich jediné EP a bylo jasný, že tahle kapela umí nejen perfektně zahrát, ale má i co říct.

Kvůli různým průtahům se však datum konání rozhovoru oddalovalo a oddalovalo, až jsme se dostali do půlky ledna, kdy už bylo jasný, že tu Oozing Goo budou hrát, protože ta radost z jejich muziky byla a je stále větší a větší.

Pro začátek díky za skvělej set na Asymmetry! Před festivalem jsem si pustil jeden, dva songy a říkal jsem si, OK, tak tyhle nevynechám. To, co jsem viděl a slyšel, mě tak odrovnalo, že prostě nebylo jiný cesty, než se vás zeptat, jestli nechcete hrát v Praze.
No, díky za to! Jsem fakt rád, že je naše muzika pořád tak oblíbená, máš pravdu, skladby na našem EP jsou slušný, ale je fakt potřeba, abychom už konečně udělali pořádnou dlouhohrající desku, a to taky uděláme! Plánujeme jít do studia v březnu, na což se hrozně těším.

K tomu se ještě vrátíme. Jak jste si ale užili Asymmetry? Máte radši sólový koncerty nebo festivaly? Myslím tím, že Asymmetry je někde mezi: klubová atmosféra a obrovský výběr kapel…
Přesně! Asymmetry je prostě něco výjimečnýho, protože kombinace klubu Firlej a toho line-upu, navíc řízená tak skvělým týmem organizátorů... Je to prostě hrozně srdeční záležitost! Hrozně nás baví hrát na takhle skvělých festivalech, ale vlastně rádi hrajeme, kdykoliv je to možné. Myslím, že naše instrumentální muzika a dlouhé songy vyzní nejlíp, když můžeme hrát jako headlineři, ale rádi si zahrajeme kdekoliv. Je jedno, jestli na festivalu nebo v klubu s pár kapelami tak jako v Chapeau Rouge.

Řekl bych, že improvizace hraje ve vaší hudbě velkou roli, je to tak? Jak vůbec skládáte?
Jako zakladatel Oozing Goo píšu všechnu muziku sám doma na klavír a pak to dolaďuju s klukama. Takže i když přijdu s poměrně hotovým motivem nebo aranžemi, je to vždycky dost otevřený proměnný proces, ve kterém hraje roli každý člen kapely. Sem tam se stane, že přijdu s něčím, co se prostě ke kapele nehodí, a tak to jdu celý přepracovat. Naštěstí náš basák Leonard Neumann nosí čím dál víc svých riffů a nápadů, určitě přijde čas, kdy přinese celou svoji skladbu. Pro mě je to hrozně důležitý, protože jako klavírista vycházím z piana, takže pořádně neumím skládat pro kytaru, zkráceně řečeno si prostě stále skládám to svoje. Ale Leo je tak talentovaný skladatel a basák, že se prostě nemůžu dočkat, až spolu něco zplodíme.

„Progresivní muzika prostě neznamená jen splácat flamengo s bebopem a lehkým závanem grindcoru.“

Tak mě napadá, studovali jste hudební teorii? Jestli jo, projevuje se to nějak ve vaší hudbě? Předpokládám, že ty jako klavírista sis asi něčím prošel.
Ne, všichni jsme samouci. Měl jsem kdysi nějaký hodiny klavíru, ale jsem prostě racionální člověk, vždycky mě zajímala teorie, zvlášť její vztah s praxí, nejen v hudbě ale i v umění. Snažil jsem se tohle téma trochu filosoficky zpracovat v naší monumentální baladě „Ou Topos“. Jsem pyšnej na to, že jsme jen instrumentální kapela – naše myšlenky ožívají jen skrze muziku, takže nepotřebujeme žádný slova, ani knížky o teorii nebo tak. Teorie je vlastně jen můj koníček, studuju třeba partitury J. S. Bacha. Třeba náš basák ale vychází z hardcorových a punkových kořenů, takže jakoukoliv teorii striktně odmítá.

Takže každý vycházíte z jiný muziky? Můžeš vyzdvihnout nějaký „nejoblíbenější kapely“ nebo tak? Myslím, že musíte ujíždět na krautrocku nebo obecně sedmdesátkovým progu, protože ten u vás slyším hodně výrazně.
Myslím, že je fakt důležitý zdůraznit, že dělat muziku se můžeš naučit jen tak, že ji sám děláš a koncertuješ. Zkušenost je nade vše! Musíš mít otevřený uši, pracovat na svý technice a udělat s klukama to nejlepší, co můžeš. Vždycky jde ale o to začlenit do muziky, co děláme, estetický cítění každého z nás. Našeho bubeníka inspiruje Billy Cobham a náš basák má rád DIY hardcore z 80. let a náš kytarista zase přišel z post-rockovýho ranku. Takže přesně, je tady hodně různých pozadí, což je pro mě podstata moderního eklektismu. Progresivní muzika prostě neznamená jen splácat flamengo s bebopem a lehkým závanem grindcoru. Prog pro mě znamená avantgardu v šamanským slova smyslu – jestli máš něco na srdci, řekni to všema možnostma, který máš k dispozici, co nejlíp to zvládneš, se všema různejma stylama a vlivama, aby ti z toho vyšla moderní symbióza toho všeho. Ale abych řekl alespoň jedno jméno progovýho hrdiny: v dubnu jedeme na tour s norskou blackjazzovou legendou Shining – jazzmetalovou skupinou, která začala jako klasický jazzový band a postupně se přeměnila v jednu z nejvíc uznávaných avant-metalových kapel kombinující freejazz a současný blackmetal! Pro mě jako freejazzovýho klavíristu jsou prostě jedním z největších vlivů.

Norští Shining jsou hodně zajímaví, byť mě jejich poslední album moc nepřesvědčilo.
My je stejně milujeme!

Každopádně říkáš, že technika a konkrétní styl jsou druhotné a nejvíc záleží na myšlence? A co ten krautrock?
Máš pravdu. Aby mohla tvoje představa vzniknout, je asi potřeba souhra obojího: ambicí a zároveň té technické stránky. Krautrock je samozřejmě boží. „Yeti“ od Amon Düül II naprosto miluju, je to výjimečná deska. Klaus Schulze je jednou z mých hlavních inspirací; jeden z důvodů, proč čím dál víc používám analogový syntezátory. Nový songy Oozing Goo jako „We Want Voodoo“, „Cock on the Rock“ nebo requiem „Mother Earth“ budou kompletně založené na mém syntezátoru Moog Little Phatty. Tyhle klávesy jsou prostě fantastický.

„Po koncertech k nám choděj lidi s tím, že to pro ně byl dobrý trip, i přesto, že my rozhodně nejsme typická psychedelická kapela, jen prostě nechceme kompromisy.“

Ten krautrock mě přivádí k jedný věci – jak jsem vás viděl na Asymmetry, nemůžu si pomoct: jak vidíte vztah mezi muzikou a drogama?
To je dost ujetá otázka! Před pár měsícema jsem přestal kouřit tabák. Sem tam proběhne nějaký alkohol, a když jsme byli malí, tak jsme si sem tam něco zkusili, ale teď už nás to nebere. Samozřejmě, že ti drogy můžou pomoct k inspiraci a tak, ale dneska když chceš válet na pódiu, tak musíš mít čistou hlavu. To nutkání dělat věci přesně tak, jak chceme, jde prostě ze srdce, koncert musí být neuvěřitelně sexy, takže pro mě je lepší mít čistou hlavu. Hrozně rádi paříme, ale žádný drogy, fakt. Ale je fakt, že mi lidi nevěřej – často se mě po koncertech ptají, na čem jedu!

Přesně, ve Wroclawi bych vsadil boty, žes byl na tripu nebo MDMA nebo na něčem podobném. Máš asi pravdu – drogy ti občas přinesou zajímavý nápady, který bys jinak nedostal, ale jen málokdo je dokáže přetransformovat v muziku, natož je potom dobře zahrát naživo.
Přesně! Pro mě jsou koncerty hlavně záležitostí magie voodoo a tělesný extáze – na stagi prostě nechám všechno. Naše skladby vycházej ze života a přírody, který můžou být kurevsky drsný a krásný najednou. Proto naše muzika obsahuje rocknrollový vykopávačky i klidný lyrický pasáže. Možná je to typicky německý! Po koncertech k nám choděj lidi s tím, že to pro ně byl dobrý trip, i přesto, že my rozhodně nejsme typická psychedelická kapela, jen prostě nechceme kompromisy.

Určitě ne typická, ale „psychedelie“ je jedno z prvních slov, který mi naskočí, když vás poslouchám. Když se vrátím zpět, jak to vypadá s novým albem?
Vidím to stejně, už se novýho alba nemůžu dočkat, právě se sehráváme s naším novým druhým bubeníkem, aby se Oozing Goo se dvěma bubeníky mohli objevit na pódiu a pak i na albu na začátku léta. Jsme v kontaktu s pár indie labelama, tak držte palce, ať to vyjde! Improvizace je v naší muzice důležitá, ale radši v menší míře. Naše songy jsou z většiny složený dopředu, jen sem a tam je improvizační pasáž.

„Žijeme v době materiálního nadbytku, takže muzikanti vlastně můžou být rádi, když je někdo vůbec poslouchá.“

Takže co jsem vyrozuměl, tak se tak úplně neztotožňujete s rokenrolovým pojetím kapelního turné. Děvky, chlast, drogy... pak možná nějaká muzika. Je to tak?
To není tak docela pravda, určitě děláme všechno, cos popsal, teda snad kromě těch drog. Každopádně už se hrozně těším, až zase budeme na cestách, máme v plánu malý tour s Drums Are for Parades a norskými Shining.

Dobře, tak jinam. Co si vlastně myslíš o internetu jako faktoru, který ovlivňuje muziku? Hlavně jako jeden z možných distribučních kanálů.
Internet se všemi svými možnostmi distribuce, komunikačních a síťových služeb rozhodně patří k nejefektivnějším promo kanálům. I když zvuk každopádně dost utrpí, když posloucháš jen mp3… Ale v 21. století by se lidi měli rozhodnout po svým, jakým způsobem je uspokojuje poslouchat muziku. Nicméně, já třeba nemám ani televizi, protože se na všechno můžu kouknout na internetu. Myslím, že by lidi měli tenhle směr vývoje přijmout a naučit se s tím žít. Internet by přitom samozřejmě rozhodně neměl vytlačit živý hraní.

Když už jsme u toho internetu, jak se stavíš k volnýmu stahování muziky a stavu takzvanýho hudebního průmyslu – třeba ke kolektivním správcům autorských práv a tak podobně.
Pro mě je stahování muziky z netu blízká budoucnost a brzy překoná současný pochybný hudební průmysl – to myslím není žádné tajemství. Pirátství není můj šálek čaje, ale už nežijeme v 60. letech, takže myslím, že digitální prodej muziky jednou kompletně převezme otěže. Žijeme v době materiálního nadbytku, takže muzikanti vlastně můžou být rádi, když je někdo vůbec poslouchá. iTunes a Company mi rozhodně připadají jako přijatelná střední cesta pro oba tábory. V dnešní době jsou si muzikanti takzvaného undergroundu schopni vydělávat internetovým marketingem a prodejem věcí s logem kapely během turné.

spolupráce na rozhovoru: Jan Tichý