Lento – Icon

Jazzmani uvízlí ve sludgovém blátě
2011
Denovali
35:07 (10 skladeb)
instrumentální experimentální post-metal
http://denovali.com/lento/

Italové Lento nejsou „vaší každodenní post-metalovou kapelou“. Přestože se strategiemi žánru operují, kompozičně je jejich hudba náročnější a to navzdory instrumentální čitelnosti. Jinými slovy: oč méně not, o to více jedinečný zážitek.

Na albu „Icon“ se vše odehrává v hodně nízkých tóninách, posouvajících ho až někam k postupům sludge. Nahrávka ovšem není podobně impulzivní a živelná, spíše zachycuje velice pečlivé kompozice. Ty jsou více jakýmisi kytarovými impresemi, než skladbami s dramatickým vývojem, čemuž odpovídají i jejich strohé názvy.

Nejen tím, kterak do alba vtáhnou náladotvorným smyčcovým intrem, ale zejména způsobem, jakým pracují s tradičními nástroji, se více než do party k jiným post-metalistům hodí k hledačům jako SunnO))) nebo dronovým echům Barn Owl. Jednotlivé pasáže nenásledují velkolepost emocí a kytarových stěn, které si s post-metalem spojujeme především, spíše zaujmou svou „jazzovou“ rozsekaností. Paralely však nehledejme u exhibic fusion metalu, ale u tvorby interpretů jako Zu. Bubeník Matteo Spinazzè, který právě se Zu, ale i FM Einheitem spolupracoval, nahrával též bicí party na „Icon“, ale není to jen jeho vkladem, proč mají některé hutné pasáže kadenci srážky bagru s panelovou zdí.

„Nakonec ale skladatelská originalita spolu s patřičnou hlasitostí zařídí zážitek sice nepohodlný, ale o to výlučnější.“

Právě zatěžkanost (někdejší albové spojení s krajany Ufomammut dává maximální smysl) v kombinaci s experimentální náturou dodává „Icon“ na jedinečnosti. Album je to nečekané, ale ucelené; album, které nevyhrožuje, ale vábí k prožití; album, které může na první poslech působit chaoticky, ale při poslechu pečlivém dává smysl. A neustále k sobě poutá pozornost, zajisté i díky syrovému masteringu Jamese Plotkina (Knahate).

Nic zde nevyčnívá, díky čemuž není deska v žádném ohledu vyhrocená, ale lze jí proto vytknout i občasnou nevýraznost. Nakonec ale skladatelská originalita spolu s patřičnou hlasitostí zařídí zážitek sice nepohodlný, ale o to výlučnější. Prvoplánovou dramatičnost nečekejme – věci se zde dějí náhle a mohou udivovat svou strohostí.