Labasheeda: „Spiral Song“ je rozhodně hudba do příští bondovky

S Arnem, kytaristou Labasheedy, jsme si psali v dubnu 2015.

Holandská melodicky noiserocková kapela Labasheeda se vrací. Od roku 2004, kdy vznikla, je to už její čtvrtá návštěva v našich končinách. A opět v jiné sestavě. Stabilní členové Saskia (zpěv, kytara, housle) a Arne (kytara) tentokrát přijíždějí představit nový repertoár z desky „Changing Lights“ s bubenicí Alettou. Zahrají třebas 6. května v Basementu v Praze a 7. května v Papírně v Plzni.

Když jsem vás viděl v Praze před třemi lety, měli jste bubeníka, teď máte za bicími ženu a stali jste se téměř dívčí kapelou. Jak jste vůbec hledali nového člena?
Prostě se to stalo. Samozřejmě jsme nehledali přímo bubenici, i když Saskii se taková myšlenka docela zamlouvala. Náhodou se pak na jeden z inzerátů ozvala Aletta, a tak jsme ji vzali. Samozřejmě ale rozhodlo hlavně to, že je skvělá hráčka na bicí a že cítí hudbu podobně jako my. Její styl naprosto zapadá do zvuku kapely.

Jak a kde jste album „Changing Lights“ nahrávali? Stihla se Aletta na repertoáru podílet?
Věci jsme nahrávali a mixovali na čtyřiadvacetistopém páskovém rekordéru ve studiu Next to Jaap ve Voorhoutu. To je jedna vesnice v Holandsku.
Od roku 2007 jsme v kapele já a Saskia, jsme takové srdce Labasheedy. Celou tu dobu jsme pracovali s mnoha bubeníky a několika baskytaristy. Nové věci jsme tedy skládali spolu ze Saskiou jen my dva. To ale neznamená, že bychom bubeníkům zakazovali při zkouškách mluvit do struktury skladeb a podobně.

Proč se vydání desky tolik zdrželo? Myslím, že původní plán byl vydat ji někdy v září 2014.
Nahrávání šlo dle plánu a vše se podařilo zvládnout během tří dnů. Náběry jsme tedy měli hotové v červnu 2014. Průběžně jsme pak během léta dohrávali pár detailů a mixovali. To trvalo o něco déle, než jsme plánovali.
Náš letitý zvukař a producent Corno Zwetsloot byl v tu dobu těžce nemocný a kvůli jeho zdravotnímu stavu šly některé věci pomaleji. I přesto do toho šel naplno a moc si přál s námi desku dokončit. Toto období jsme velice intenzivně prožívali. Bylo to období zároveň krásné a smutné. Corno zemřel v listopadu.

„Půjčování různých osobních kazetových kompilací mezi kamarády mě vždycky hrozně bavilo.“

Můžeme na albu slyšet nějaké inovace, nové nástroje či vlivy?
Saskia začala hrát na violu, což je velice dobře slyšet ve „Spiral Song“, první skladbě na albu. Podle nás je tahle věc jednoznačná hudba do znělky příští bondovky. Já jsem zase začal hrát na kytaru sliderem. V Labasheedě jsem tak nikdy nehrál, ale novinka to pro mě není, v mé minulé kapele jsem ho často využíval.
Hodně mě v tom ovlivnili sedmdesátkoví Captain Beefheart & The Magic Band, kde na kytary slidovali víc než dost. Pak jsme taky konečně zapojili různé klávesové nástroje. Například retro pianet Hohner. Jo, a v neposlední řadě musím zmínit naší kamarádku Sarah Malpassovou, která nazpívala doprovodné vokály. Se Saskiou jim to dohromady strašně dobře zní.

To je pravda, ale proč se nepouštíte do zpívání i ty a Aletta?
My samozřejmě máme naprosto nádherné hlasy, ale nakonec jsme usoudili, že mnohem líp znějí na různých narozeninových oslavách, než na rockových koncertech.

„Changing Lights“ vychází na vinylu a jako download. V Česku je teď čím dál víc populární vydávat kazety. Co u vás v Holandsku? Neplánujete taky vydat kazetu?
No, vypadá to na opravdu celosvětový trend. Přemýšlíme o vydání limitované edice s ručně dělanými obaly nebo něčem podobném. Jinak kazety jako takové máme moc rádi. Nikdy jsem si sice nekoupil nějaké vícekrát přemazané a nahrané kazety, ale to vzájemné půjčování různých osobních kompilací mezi kamarády mě vždycky hrozně bavilo.

V jakém nákladu vinyl vychází a kde ho lze kromě koncertů sehnat? A jak je to vůbec v Holandsku s kamennými obchody s alternativní hudbou?
Desku jsme vydali v nákladu 300 kusů a album si taky můžete stáhnout na našich stránkách nebo na Bandcampu. V Česku lze naši hudbu koupit přes Silver Rocket. Co se týče Holandska, tak tam během posledních deseti let zaniklo hodně skvělých obchodů s hudbou. Naštěstí zvýšený zájem o vinyly v poslední době způsobil, že jich teď pár nových vzniklo.

„V Británii požadují, aby kapela hrála co nejkratší set, ale lidi si pak koncert o to víc užívají.“

Moc se mi líbí booklet vaší desky, ale nechápu úplně souvislost s jejím obsahem.
Myslím, že souvislost mezi hudbou a obalem je, ale není jednoznačná. Je to pocitové spojení. Asi to nedokážu úplně popsat.

Kde budete na aktuálním turné hrát a jak vybíráte místa pro vaše koncerty?
Na téhle cestě budeme mít dvě vystoupení v Německu a mezi nimi pět vystoupení v Česku. Postupně v Praze, Plzni, Olomouci, Kroměříži a Liberci. O koncerty se většinou stará Saskia. Hledá hlavně místa, kam zapadne naše hudba a náš styl. Snaží se to samozřejmě skládat tak, abychom měli co nejkratší cesty mezi hraním, tedy tak, abychom netrávili většinu dne v autě.

Co vás vlastně k takovému cestování táhne? Berete to jako prázdniny nebo jezdíte s bláhovou myšlenkou, že ještě budete někdy slavní? Co je vaše hlavní motivace dělat turné v zahraničí?
Je velice inspirativní potkávat různé lidi a kapely a nová místa. A to děláme, takže když na to takto nahlídnu, můžeme tomu říkat prázdniny nebo dovolená. Ale ve skutečnosti je to taky dřina, moc se nevyspíš a většinu času trávíš v autě. Hlavně se ale na ten čas staneme kapelou se vším všudy. Každý den hraješ před lidmi. Dostáváš se do tempa a muzikálně se na turné zlepšuješ.

Už jste za svou existenci objeli docela dost zemí v Evropě. Existují výrazné rozdíly, ať už v zázemí klubů nebo mezi fanoušky?
Ať už v organizaci koncertu nebo v odezvě publika jsou ty rozdíly obrovské. Například v Česku nebo Francii nikdo nic moc neřeší. Je to celkově uvolněné. V Británii požadují, aby kapela hrála co nejkratší set, ale lidi si pak koncert o to víc užívají. Jsou do hudby opravdu zapálení. V Itálii zase člověk kolikrát žasne, kde všude lze udělat koncert a ve spojení se skvělým jídlem, kávou a přátelskými lidmi jsou to úžasné zážitky.

Kde tedy hrajete nejraději? A je nějaká země, kde si toužíte v budoucnu zahrát?
Aktuálně asi u vás. Minimálně je to jedna z našich oblíbených zemí, kde má naše hudba vždy úspěch. I proto se sem už poněkolikáté vracíme.
No, a co se týká místa, kde bychom si hrozně rádi zahráli, tak je to Španělsko. Tam jsme ještě nehráli, ale moc rádi bychom to někdy uskutečnili.