Kurt Vile - Wakin on a Pretty Day

Kristova léta bez kouře a na pohodu
2013
Matador Records
69:05 (11 skladeb)
psychedelic folk / indie rock
www.kurtvile.com

Možná, že vizuálem vzbuzuje Kurt Vile jisté pochybnosti a málokdo by ho dokázal hudebně zařadit, mezi písničkáři má však tento chlápek nezpochybnitelný kredit. Sarkastický vokál, uměřená rozervanost a veskrze typický příběh o těžké cestě na vrchol. Matadoři z Matador Records včas odtušili, že když vytáhnou tenhle hlas z pásků amatérských audiokazet, stane se z osobitosti osobnost a ze jména pojem.

Tohle není žádnej zkurvenej „american dream“, ale příběh kluka, který nějak vždycky tušil, že to v sobě má. Bez pitomých frází, prostý sebeuvědomění, kdy ani nemusíš křečovitě věřit tomu, co děláš, protože to všechno děláš z vlastní přirozenosti. A Kurtova přirozenost? Když jsem se s ním – respektive s jeho oceňovanou deskou „Smoke Ring for My Halo“ – před dvěma lety setkal poprvé, podle mnohých už dávno nebyl lo-fi a také jeho folková psychedelie nabírala přístupnějších rozměrů, jako bych v tom mladým klukovi viděl spíš strhanýho bluesmana, který s lesspaulkou na koleni cynicky rozpráví, jak těžkej může život být.

„Sám sebe jsem se ptal, zdali těch sedmdesát minut není zbytečný risk.“

Kéž bych tak dokázal říct, kde je rozdíl mezi vznešeným osudem a pouhou shodou náhod, každopádně v obou případech platí, že i malý krok může spustit velké změny. A těch malých, ale vcelku zásadních krůčků udělal Kurt od předešlé desky několik.

Pakliže byla „Smoke Ring for My Halo“ zaplivaným pajzlem, kterým se kaskádovitě linou zvláštní melodie a všechno to působí pošmourně, zdrchaně, pak „Wakin on a Pretty Day“ už od první skladby zní mnohem vzdušněji, pohodověji. Ne, netroufám si říct, že jde přímo o hudebně otevřenou náruč, protože podle mého Vile nestaví na výrazných útržcích (zapamatovatelné momenty, které dělají samostatné hity), ale na kompaktním a autentickém celku. Zásadně narostla stopáž celého alba, samostatných tracků, až jsem se sám sebe ptal, zdali těch sedmdesát minut není zbytečný risk, když Kurt vlastně pořád vychází z písničkářského základu.

Jenomže právě tady hrají zásadní roli čitelný, střízlivý zvuk a vrstevnatost hudebních motivů podtržená celou řadou doprovodných muzikantů (i nad rámec tradiční doprovodné kapely The Violators). Díky tomu je „Wakin on a Pretty Day“ výrazově velmi barevná a do jisté míry pohodově podmanivá.

„Dospělostí mnohdy otupí ta senzační nespoutanost, ale když vás poutají skutečné lidské hodnoty, můžete si dovolit hudebně zmoudřet.“

Kurt přitom stále nepřestává být psychedelickým, i když už to ani zdaleka nemá takovou tu garážovou špinavost. Naopak díky zajímavému užití syntezátorů leckde překvapí bezmála shoegaze polohou (především devátá „Snowflakes Are Dancing“), aby jinde zas byl prostě jen přímočaře indie folkový. I když jde o první nahrávku, se kterou není provázán jeho kamarád Adam Granduciel, koncepčně je dotažená do nejmenšího detailu a to včetně grafiky, na které se podílel i pouliční umělec Steve Powers.

My publicisté pro podobné desky v rámci scény i samotného interpreta používáme výraz „dospělé“ a potažmo i Kurt označil právě tohle album za své přelomové, nejvyzrálejší. Ironií je, že dospělostí mnohdy otupí ta senzační nespoutanost, ale když vás poutají skutečné lidské hodnoty, můžete si dovolit hudebně zmoudřet. „Wakin on a Pretty Day“ je výpovědí s charakterem, který neotupuje ta celková přístupnost.

Rock’n’roll nezemřel, nezestárnul, jen posílá smsky domů, kočíruje vlastní bohémství a ten svět kolem už ho vlastně taky tak moc nesere!