Krhanice Open Air 2013

Kterak slušně zabít sobotu
F.O.B., Psychotic Despair, AKCE PRAHA, Bad Victim, Sepsis, Valury, The Agony, V.O.H., Halalí
3. srpna 2013
Krhanice

Krhanický festival patří k těm, kterým by se měl každý milovník umění vyhnout obloukem. Duševního obohacení se nedočkáte, zato si můžete dát pivko za pár kaček a kochat se vyváděním nějaké vyšinuté kapely. Atmosféra je téměř rodinná, spousta návštěvníků se zná navzájem z pražských koncertů a nikdo nebere nic vážně. Zkrátka ideální program na prázdninovou sobotu, kdy nemáte do čeho píchnout.

Což nemění nic na tom, že i hudební stránka může stát za to, tedy pokud preferujete před sterilním art rockem nějakou pořádnou prasárnu. Třeba hned úvodní V.O.H. znamenali příjemné překvapení. Energický hardcore s punkovým podtextem, okořeněný troškou oldschool deathu a snad i trochou skandinávského D-beatu. A k tomu české a kupodivu celkem dobré texty, za které by se nemusel stydět ani Iny z Gride. Na začátek festivalu parádní rozjezd.

Nicméně následně šla kvalita šupem dolů. O další dvojici kapel se totiž nedá mluvit v superlativech ani náhodou. První z nich, dívčí hardrockové The Agony, se na Krhanice pravděpodobně dostaly nějakým omylem. Holky se sice snažily, ale výsledkem byl poměrně klišovitý rock. Pravděpodobně zde nechybí ambice znít jako Lemmy něžného pohlaví, ale výsledek má blíže spíše k Doro Pesch po osmi pivech; a ani poměrně slušná předělávka „Ace of Spades“ na tom nemůže nic změnit. Nechtěl bych je úplně zavrhovat – nástroje měly poměrně zvládnutý a za pár let nás můžou ještě překvapit – ale to by se nejdřív musely přestat stylizovat do role motorkářských princezen, čekající na svého rytíře s Harley Davidson, a vymyslet něco originálnějšího.

„Ve srovnání s ostatními působili, jako když do chlívku vypasených selátek vleze vlk.“

Holky by ještě omluvila skutečnost, že podle všech indicií jde o začínající kapelu, ale následující průser jménem Valury se na nic podobného vymlouvat nemůže. Počítám, že se mělo jednat o nasraný hardcore, jenže výsledkem byl otravný vidlácký thrash, jehož hlavní devizou byla nechtěná komičnost celého vystoupení. Stejně jako pokus o sociálně kritické texty, které se podezřele blížily národním skvostům typu „Porcelánový prasata“ od Kabátu. Když jsem se dozvěděl, jak by „Karel Kryl strašně blyl“, nemohl jsem si pomoci. Tohle bych nevymyslel ani na koksu.

Reinkarnovaní Sepsis sice hrají klasický brutal death, kterýžto žánr se věru nemůže pyšnit nějakou velkou invencí, ale po tom hororu předtím to byl hotový balzám na duši. Musím se sice přiznat, že ve staré sestavě mě to bavilo víc; nová parta je více ortodoxní v rámci stylu, a tak je to občas celkem nuda. Nicméně Sepsis nepostrádají tlak a především v pomalejších pasážích znějí drtivě, v rámci žánru určitě patří do špičky tuzemského deathu.

Bad Victim pro mě byli naprosto neuchopitelní. Něco na pomezí deathu a doomu s českými texty. Jejich set byl poměrně výživný nášup, ale nijak mě to nechytlo. Zato F.O.B. hrající po nich byli jednoznačným vrcholem festivalu. Přemýšlivý nářez, na který přítomní čuměli jako telata. Zničení a odpočinek zároveň. Ve srovnání s ostatními působili, jako když do chlívku vypasených selátek vleze vlk, a zanechali po sobě výborný otisk. Až to bolelo.

„Někdo po nich z publika házel hadry, přišlo mi to jako adekvátní reakce.“

První grindovku Psychotic Despair jsem z půlky neviděl, jelikož jsem se vzadu zakecal se Sepsis, z druhé půle jsem byl poměrně nadšený. Jejich hlavní silou je živelnost celého vystoupení a to na podobných akcích působí vždycky dobře. Šlape jim to i v nové sestavě. AKCE PRAHA byl nějaký nasraný punk, který se na Krhanicích asi také objevil omylem, byla to nicméně parádní kočičina. Znělo to sice jako z plechovky, ale zase nechyběl nadhled a ochota udělat si srandu sám ze sebe. Někdo po nich z publika házel hadry, přišlo mi to jako adekvátní reakce. Někdo jiný se zase smál jak idiot, třeba já.

Halalí byli zpočátku studenou sprchou, na rozdíl od dřívějších koncertů začali nějak řešit politiku a to prostě nebylo ono. Jenže pak se vše rozjelo a rozpoutal legrační grind se vším všudy jako za stara. Tentokrát se terčem jejich pošahaného humoru stal Superman a opět to stálo za to. Halalí sice nejsou nějakou stylovou extratřídou – a asi na to ani neměli nikdy ambice – ale je to koncertní kapela par excelence.