Koonda Holaa

Spiklenci slasti
13. října 2014
Náchod, krčma Maštal

Předloňský Šonov Fest jsme si s Tomem Šrejberem užili. Nicméně po bezmála dvanácti hodinách před pódiem jsme pozvání na afterparty v režii Jameela Abdula Kebaba raději odmítli. I proto jsme uvítali, že se Koonda Holaa zhruba po roce na Náchodsko vrátila. Ještě k tomu do Krčmy Maštale s duchem místa ne nepodobným šonovské Hospodě U Pitašů.

Pominu Alternativní čajový klub Poklop v suterénu někdejší Bartoňovy vily, který spíš než smysluplnou alternativou je chatrnou součástí protidrogové prevence. Krčma Maštal se v jinak plebejském Náchodě stala obdobně jako Pitašův podnik v zapadlé pohraniční vesnici semeništěm podvratné kultury a jako taková je proto vytěsněna na okraj všeobecného zájmu. Obrazně i doslova. Do zastrčeného domku u hlavního tahu na Kladsko. Hned vedle Benziny.

Večer Koondy Holee nás ale naplnil nadějí, že Maštal nestihne tentýž osud jako po celé republice známé občanské sdružení Music & Theatre S. G. Pitaš, které boj s nepřátelsky naladěnými vesničany prohrálo a k 1.1.2015 ukončí svou činnost. Už proto, že dění kolem Krčmy připomíná svého druhu spiknutí. Plakát na výlepní ploše nezahlédnete. Když už, nikdo vám to neuvěří a ještě vám opatrně doporučí návštěvu psychiatra. A stejně večer lidi přijdou. Pamětníci poslední pětiny minulého století, polské smažky, víkendoví novináři. Klidně v pondělí. Na supr koncert. Amuzikálního dredaře.

„A stejně večer lidi přijdou. Pamětníci poslední pětiny minulého století, polské smažky, víkendoví novináři. Klidně v pondělí. Na supr koncert. Amuzikálního dredaře.“

Kebab se k muzice sice nedostal tak, že ho Bob Marley se samopalem v ruce namátkou vybral z davu, do pracek mu vrazil Fendera, do klína vysypal přepravku plnou efektů a kabeláže a donutil ho imitovat Hendrixe, ale určitě byste se s ním nehádali, kdyby se vám něco takového snažil nakecat.

Jednak z něj vedle trávy na sto honů táhlo ozbrojující cirkusácké pábitelství. Jednak by jeho představení takovému popisu odpovídalo. Jameel zpíval a do toho vrstvil jednu ledabyle nasnímanou a načasovanou baso-kytarovou smyčku přes druhou. S tím, jak spolu ladí, si hlavu nelámal. Ještě je zazdil pořádně rozklíženým sólem. Výsledek byl i tak stejně lahodný, návykový a smrtící jako ten nejlepší kubánský bílý rum. Nejsem s to vám nabídnout uspokojivé racionální vysvětlení, jak to ten rasta vaří. Řeknu vám jen jedno. Poslechněte si to.