Kittchen, Ille

Musíte zůstat na večeři
2. května 2013
Jeseník, Ennea Café&shop

Představte si mapu, do níž tuzemské kapely píchají špendlíky k městům, v nichž se plánují zastavit během koncertní šňůry. Myslíte si, že se z poměrně malého fleku vedle nápisu Jeseník stane jehelníček?

Z jiného soudku: představte si malou domácí kavárničku, ve které vám uvaří kafe, nad kterým by ani gastrosnobové ze Scuku neohrnovali zobák. Myslíte si, že se taková kavárna dvě hodiny po „zavíračce“ znova odemkne, aby se stala dějištěm koncertu? Samozřejmé odpovědi na obě otázky vychrlí každý čtenář. Jenže samozřejmé odpovědi jsou tu od toho, aby taky občas neplatily.

Krom netradiční destinace a prostředí byl čtvrteční Kittchenův koncert výjimečný ještě v několika dalších ohledech – jednalo se o první vystoupení od vydání Kittchenovy nové desky „Radio“, kterou fanouškům naservíroval online již tradičně na 1. máje. Pokud se nepletu, znamená to tedy, že sotva dvacetihlavé publikum, které se v kavárně Ennea sešlo, mělo šanci vůbec poprvé slyšet skladby z čerstvého alba (tedy alespoň ty, které Kittchen do svého repertoáru nezařadil již dříve) v živém provedení.

„K mému překvapení byl Kittchenův koncert místy tak živý, až nabíral takřka rockové dynamiky.“

Ještě před tím, než k tomu došlo, se ovšem za připravené klávesy posadila Olga Königová, známá nejen jako zpěvačka a klavíristka Obří broskve, ale také jako osoba za projektem Ille. Návštěvníkům zahrála zhruba půltucet komorních, introspektivních a lehkou melancholií prodchnutých písní, které mi ze všeho nejvíc stihly připomenout polohu, kterou zaujala PJ Harvey na „White Chalk“, byť na nich jich ještě více ulpívala bílá glazura porcelánové křehkosti. V titulní písni zatím jediného EP Ille „V rekvizitách“ zastoupil hlas Jaromíra 99 z Priessnitz opodál poposedávající „kuchař“ a i duet tak zazněl v plné parádě. Nakonec jsem si říkal, že čtvrteční večer by delší vystoupení Ille nejen snesl, ale i přivítal. Rychle to uteklo.

V typické černé „kuchařské kukle“ oděný Kittchen jede akutální šňůru koncertů spolu s Tomášem Neuwerthem (Umakart, Nierika, Lu), jenž ostatně odvedl velký kus práce i na desce „Radio“. Tu jsem před čtvrtečním koncertem stihnul alespoň zběžně naposlouchat a sám jsem byl dost zvědavý, jaký podíl živé instrumentace a předsamplovaných prvků se povede namíchat – a k mému překvapení byl Kittchenův koncert místy tak živý, až nabíral takřka rockové dynamiky. Sám kuchař se staral o vokál a kytaru, kdežto Tomáš Neuwerth jej jistil za pomocí baskytary, počítače, samplovacího padu a sem tam také malého xylofonu. Písničkový základ je rozrušován zvukovými nečistotami, někdy až jakoby nepatřičně agresivní beaty či samply zmítaly písněmi v křečích abstinenčních příznaků, než jim osoba zahaleného kuchaře svým zkresleným hlasem znova domluvila. Ať už říkáme Kittchenově tvorbě industrial folk, folktronica či lo-fi cosi, je jasné, že folk je v tomhle případě hudbou halogenů a nikoli táboráku.

„Jedná se snad o zatím nejlepší tuzemskou píseň, jakou jsem letos slyšel.“

Z jesenického vystoupení lze soudit, že na pódiu Kittchen nabídne vyvážený průřez prvním i druhým albem. Mezí písněmi z novorozeného „Radia“ se objevily všechny výrazné kousky – poetiku Jaroslava Rudiše evokující lovestory „Berlín“, neveselé rodinné drama „Fotr“, „Pod Prahou“ či plíživým způsobem napínavá a zároveň katarzivní „Bouřka“. Mým favoritem se ovšem stala „Holka“. Píseň o „holce, co vykostí chlapa za deset minut a zbytky nechá zvířátkům“, byla i naživo energická, zvukově sytá a vůbec se jedná snad o zatím nejlepší tuzemskou píseň, jakou jsem letos slyšel. Z „Menu“ skladby doplnil třeba gastronomický popěvek „Uzený“ mrazivý post-apokalypytický příbeh „Lednic je nejvíc“ či „Půlka chlapa“.

Přídavková „Až se znova narodím“ pak byla tím nejlepší způsobem, jak koncert uzavřít – mysticky a zároveň smířlivě znějící písní ve ztichlé a zhasnuté kavárně. Jesenický koncert Kittchena a Ille, byť (nebo možná právě proto, že) byl skutečně komorní a malou akcí, ukázal, že i nový kuchařův jídelní lístek probouzí Pavlovův reflex, byť málokterý chod chutná sladce.