Khonsu – Anomalia

Méně je vždy více
2012
Season of Mist
58:21 (7 skladeb)
progressive industrial blackened metal
www.soundsofkhonsu.com

Přebal „Anomalie“ vyvolává dojem nemastné neslané nudy, za níž je sice mnoho hodin strávených s grafickým editorem, ale nejspíš už méně přemýšlení o nějakém sdělení. Spolu s nuzným logem tak kapele trochu kazí image, ačkoli si Khonsu nezaslouží ztratit se mezi desítkami jiných schovaných pod křídly Season of Mist.

Nejde navíc jen o nějaký boční projekt Thebona z Keep of Kalessin, ale o plnohodnotnou kapelu zasluhující pozornost. Byť je třeba prokousat se jistým množstvím rutiny a najít v hodně přestřelené, téměř hodinové stopáži ukryté poklady.

Khonsu se popisují jako progresivní metalisté kombinující prvky blacku a industriálu. Nekecají, ale nejlépe sednou posluchačům kapel pohybujících se v mainstreamu, nikoli ani jednom z vyjmenovaných extrémů. Zkušení milovníci industriálních blackovek schlamstnou Khonsu za vteřinku jako celkem nenáročné album nepřinášející s plynoucím časem nic navíc, přesto však skýtající dostatek nápadů a podařených momentů, aby vydrželo víc než pár poslechů.

„Track s pořadovým číslem tři je nicméně klenot, čisté metalového mistrovství, opojné pro každého, kdo nemá hubu zmlsanou od samé avantgardy a dovede se nechat unést pár prostými, ale přitom skvěle napsanými akordy.“

„Anomalia“ se příjemně poslouchá, zaujme celkovým pojetím (feelingem balancujícím přesně na hraně mezi neutrálním středním proudem a jakýmsi „light industriálnem“) i překvapivou variabilitou neočekávanou od alba působícího na první pohled jako natahovaná progresivní riffovačka. Právě docela dlouhé a místy i trochu jednotvárné části tvořené jednoduchými riffy vadí nejvíc, proto až trochu překvapí, když se najednou začnou vyloupávat hodně tradiční, ale slušně působící klávesy, pár melodických, klidných částí, nějaká ta vybrnkávaná nepůsobící jen jako výplň, čistý vokál a… především třetí skladba jako celek.

První dvě jsou výtečné, nicméně „Darker Days Coming“ bych za letošek s klidem jmenoval na Nobelovu cenu za metal. „In Otherness“ a „The Host“ potěší, přesto jde o trochu rutinní kusy, kterým ubližuje (stejně jako albu celému) přílišná délka. Track s pořadovým číslem tři je nicméně klenot, čisté metalového mistrovství, opojné pro každého, kdo nemá hubu zmlsanou od samé avantgardy a dovede se nechat unést pár prostými, ale přitom skvěle napsanými akordy. Voda na mlýn všem nenáročným (nikoli ve špatném smyslu) metalovým melancholikům, co se s přicházejícím podzimem víc než na vlastní otevřené žíly nebo vrány vesele klovající do malých psů těší na atmosféru visící ve vzduchu, dík níž se snadno zapomíná na vše ostatní.

Jenže. Khonsu usoudili, že „Anomalia“ musí mít přes padesát osm minut, čímž zašlapali do země možnost, že by udělala díru do světa. Mohla by, ostatně ani druhá půle nenudí, naopak. Tak možná příště.