Khoma – All Erodes

Chladní Muse
2012
Pelagic Records
45:54 (9 skladeb)
experimentální postrock/metal
www.khoma.se

Postmetal jako označení žánrového zaměření kapely bývá zavádějící a úplně nesedí ani v případě Švédů Khoma. Žánr jako takový se těší velké oblibě a s tím přichází i to, že bývá holt snazší házet hodně kapel do jednoho pytle. Ovšem když je „to“ zpočátku pomalé, kytarově laděné a následně nebesky vystupňované, neznamená to automaticky příslušnost k postmetalu.

Určité prvky žánru nacházíme sice i zde, ale tvorba seveřanů má i přes určitou těžkou definovatelnost velmi blízko k anglickému feelingu. Už na první poslech se nabízí spojitost s Radiohead, Anathemou a v chytlavějších pasážích i Muse. Taková úvodní „In Ruins“ vyloženě vnucuje dojem: „Tohle znám z rádia!“

A není to ani v nejmenším na škodu. Ovšem přestože se deska dobře poslouchá hned napoprvé, chvíli trvá, než se člověk probere všemi vokálními prosbami prostupujícími chladnou instrumentální bažinou. A ani poté není vyhráno. Novinka má totiž nezvyklou vlastnost, když se dojmy z ní ve všech směrech a po každém poslechu různí.

Náladotvůrci však nezůstávají jen u kytar a občas sáhnou i po elektronice, která zmiňovaný efekt neuchopitelnosti a nekonečné zvukové mlhy ještě umocňuje. Mnoho kapel preferuje tah na branku, v tomto případě ale spíše bloudím na chladném ledě jako poloslepá bruslařka.

DRUHÝ POHLED: Jirka Jakoubě dává 6/10
Popravdě, i když je kóma termínem pro hluboký spánek, Khoma vlastně tak hlubocí nejsou. Melancholie, ve které se jednoduše neutopíte. Kdysi jsem si je nadefinoval jako grungově postrockovou fázi mezi Cult of Luna a Muse s tím, že to nejsilnější ze sebe vystříleli už na prvních dvou deskách. Ona ani ta předloňská „A Final Storm“ nebyla vyloženě špatná, akorát z ní už trochu čpěl bezvýhradný žánrový standard a v podstatě ani „All Erodes“ není bůhvíjak překvapivá.
Tohle album by pro Khomu mohlo mít podobnou roli jako eponymní deska z roku 2003 v diskografii Deftones – má určitá silná místa, výrazově i zvukem je pro kapelu naprosto typické, ale zároveň nepřináší zhola nic nového. Jenomže tvůrčí prostředky Švédů jsou někde úplně jinde. „All Erodes“ navzdory svému názvu drží dojmy celkem slušně pohromadě, atmosférou svého předchůdce o řád překonává a hlavně je fungující alternativou pro ty, kterým jakkoliv typický postrock/postmetal přijde příliš odtažitý nebo hloubavý. Blíž už ty konkrétní emoce prostě dostat nejde.

Přestože je diskografie kapely poměrně skromná, aktuální výtvor „All Erodes“ (pokud to někomu dělalo problém přečíst z jinak velmi zajímavě pojatého artworku) je jakousi směsí přepracovaných nevydaných skladeb, které se z nějakého důvodu nedostaly na předchozí řadové počiny. A dle kvality prezentovaných skladeb nelze autorský šuplík Khomě než závidět.

Přestože skladby podle slov autorů pocházejí z různých období a mají tak doplnit obraz první éry kapely, působí překvapivě kompaktně. A přestože si Khomu kdejaká puberťačka milující anglický rock neposlechne, představují Švédové zajímavé spojení mezi britským mainstreamem a experimentálním metalovým undergroundem.