Ken Mode – Success

Vítaný trest rákoskou v rukou požehnaných
2015
Season of Mist
37:04 (9 skladeb)
noise rock
www.ken-mode.com

Poslední koncert, který odehráli kanadští Ken Mode v Praze pro asi patnáct lidí, byl pamětihodný. Prý. Taky jsem tam nebyl. Ve světle aktuální nahrávky „Success“ se to jeví jako fatální chyba.

Ti, kteří Ken Mode poslouchají delší dobu, mohla deska překvapit – zmínky o vzorech z labelů jako AmRep nebo Sub Pop ale věcem dávají jasné mantinely a zejména: album samotné se ospravedlňuje samo. Kapela se rozhodla pojmout kytarový zvuk zase trochu jinak, obalila se do podobné špíny jako Pissed Jeans, vyřídilce jako by se zpěvák Jesse Matthewson učil u Marka Stronga a na pozadí lze tušit i podvratné špásování Melvins. Sečteno, podtrženo: Ken Mode se prezentují jako vyznavači primitivně sofistikovaných způsobů, jak se vloupat do posluchačovy hlavy.

V té pak rozpoutávají hotový rej: řezavé kytary mohou připomenout syrovost Destruction Unit, naléhavá vemlouvavost zase Mika Williamse z Eyehategod („What was the last thing you’ve done that mattered?“ ptá se Matthewson), zatímco ironická gesta zapadnou do strouh vyhloubených Mikem Pattonem. Dominující garážový zvuk? Nepochybně. Ale patřičně zkušený a vyhraný. Když spolu s hostujícím Eugenem Robinsonem odcekávají v jedné z nejvýraznějších skladeb „Blessed“, defiluje před očima nejen pozoruhodný vývoj jedné kapely, ale zejména údiv z toho, jak lze skladby ohlodávat na kost a přitom jim zanechávat něco z melodické opojnosti i zajímavé proměnlivosti, díky nimž se deska neomrzí.

„Srdce mají zřetelně temná, ale tlukoucí s chutí do života.“

Ken Mode jako by se rozhodli moderovat defilé obludností, činí tak ovšem s okamžitou přitažlivostí. V jeden moment opájejí posluchače melodiemi, za moment ho nesmlouvavě válcují valivým tempem, aby vše rozčesával až rozbolestněně naléhavý hlas, který však promlouvá se zřetelnou autoritou. Ostré kytary zde doprovázejí ostré lokty, z temnoty své posluchače kapela občas vyvádí rošťáckým dováděním s odérem neškodného hyenismu („These Tight Jeans“). Srdce mají zřetelně temná, ale tlukoucí s chutí do života.

„Success“ je šestou deskou v kariéře kapely, která se ne a ne probít na výsluní, ale nepřestává bojovat. Název písničky „A Catalog of Small Disappointments“ je podobně jako název celé desky ironickým, ale též hořkým popíchnutím, u humoru to ale zdaleka nekončí. Album je vůbec pozoruhodné škálou emocí, kterou zvládá nenuceně obsáhnout – nečekaná melancholie finální, takřka sedmiminutové „Dead Actors“ budiž důkazem.

„Success“ je facka, pro kterou je dobré chodit si zas a znova. „Success“ je neustále ve střehu a k témuž nutí i posluchače.

fotografie: Brenna Faris