Katatonia – Dethroned & Uncrowned

Perlička, kterou můžete bez výčitek ztratit
2013
Kscope Music
46:06 (11 skladeb)
akustický rock
www.katatonia.com

S albem „Dead End Kings“, jehož je „Dethroned & Uncrowned“ akustickou verzí, se Katatonia sice ustálila ve stylu, který jí skvěle jde, ale dost možná se v něm také zabetonovala.

„Dead End Kings“ působí jako ryze koncepční album, tedy dojmem jedné třičtvrtěhodinové skladby trochu chudé na výraznější nápady. Na druhou stranu má příjemnou atmosféru, a byť napůl coby podkres, hodně dobře se poslouchá. Pokud tedy vždycky a všecko nehodnotíte jako rozežraný pánský genitál, můžete se ještě slušně bavit. Co ale s totožnou nahrávkou v odstrojené podobě?

Verze původní se opírá víc o náladu než o nějaké melodické mistrovství. Posloucháte celek fungující jako souhrn částí. Ale když pak elektrické kytary nahradíte klasickými a jemně vycpete vyumělkovanými klávesami, vyleze vám trochu nedomrlý mladší bratr.

„Katatonia zůstává podnětnou kapelou, jež si nevydobyla slávu průměrností.“

Skladby „Dethroned & Uncrowned“ se svými předchůdkyněmi nijak zvlášť nepracují, nikam je neposouvají, absence elektroniky (předpokládejme, že Katatonia má klávesy na naftu), jim nedodává jakkoli nový rozměr. Kdyby Renkse vše nazpíval znova a jinak, mohla se deska někam posunout, takhle ale celé album působí dojmem bonusu patřícímu na disk číslo dva v digipaku „Dead End Kings“.

Ano, Katatonia si pro akustickou verzi vybrala nehodící se album a navíc ji odflákla. Možnost koupit si dvoudiskové vydání s 5.1 zvukem je pak totéž jako by se konverzační psychologické drama o dvou hercích a jedné místnosti předělalo do 3D.

Nicméně. Katatonia stále zůstává podnětnou kapelou, jež si nevydobyla slávu průměrností. Proto opravdu není nutné dštít síru, jen se snad pouze pro tentokrát spokojit s něčím, co je třeba brát jako mikroperličku, nikoli album, a užít si jej tak. Pak má co nabídnout a dovede potěšit. Rovněž budeme do příště doufat, že v sobě právem oceňovaní Švédové objeví něco nového.