Kalle – Live from the Room

To jsou slzy štěstí, má drahá
2014
vlastní náklad
38:37 (8 skladeb)
slowcore | noir | alternative
http://kallesound.bandcamp.com

V březnu tohoto roku vznikla nahrávka „Live from the Room”. Kalle ji nahráli na čtyřstopý kazeťák v pohodlí obývacího pokoje a dle svých slov se snažili o přesně takový zvuk, jaký nám předvádějí na živých vystoupeních. Účelem této pásky původně bylo pouze mít jakýsi reprezentativní vzorek tvorby, leč nahrávka tento účel brzy několikanásobně přerostla. A k radosti nás všech roste dál.

Dlouho, předlouho trvalo, než jsem dokončil tuto recenzi. Šest verzí skončilo nenávratně v koši, jednu z nich jsem dokonce stáhnul jen chvilku před vydáním. Nebyl jsem spokojený. Když mi na něčem tolik záleží, jako je tomu v případě Kalle, výsledek nemůže být nikdy uspokojivý. Kalle jsou přízrak. Zjevení. Verunku s Davidem sice znám z Nod Nod, ale že společně stvoří něco takového, to jsem upřímně nečekal. Tato recenze bude stejná, jaký jsem já při poslechu oné nahrávky. Dojatá, odzbrojená, okouzlená, naměkko. Stejně jako oni převedli proud pocitů do hudby, já se pokusil o to samé, jen s písmenky.

Z celého materiálu je v každé vteřině cítit, jak velká láska mezi Davidem a Verunkou existuje. Jejich osobnostní provázanost ústí v perfektně fungující chemii. Kalle nám nabízejí množství rozličných nálad, rozmanitých barev, citů a pocitů. Nahrávka je natolik intimní a bezprostředně osobní, až mám mnohdy pocit, že hrají a zpívají jen pro mě. Jindy se mi zdá, že jsem jako posluchač trochu nadbytečný, že se mi svou imaginární přítomností nechce narušovat jejich krásně lidské souznění. A přece to nahráli i pro mě, i pro sebe.

„Kalle nahráli kus umění, který je pro mě jednoznačně tím nejlepším, co jsem nejen z české produkce měl možnost letos slyšet.“

Čtyři stopy Kalle využili maximálně efektivně, především díky citlivé práci se smyčkami, které přidávají další vrstvy vokálů, kytar a dalších nástrojů, místy s pomocí vychytaných krabiček a za šikovné podpory syntezátorů v pozadí. Všemu pak vévodí Veroničin vokál. Něco tak průzračně krásného, sebevědomě plného i lehce zranitelného, temně naléhavého, co vyplní celou místnost nehmatatelnou hmotou. Hřejivou, objímající, avšak stále prchlivou a nejistou. I v textech je cítit hloubka jejich sdělení. Jsou chytré, smysluplně poetické, samostatně fungující. Obal kazety je o ně sice ochuzen, leč jsou i osobnější způsoby, jak se k nim dostat. To je ta krása čisté duše.

Také David přispěl do pěvecké složky několika výraznými momenty. Jeho barva hlasu je nezvyklá, mírně nakřáplá, ačkoliv stále charismatická, Verunce místy mírně oddaná. David tu ale reprezentuje především instrumentální složku celého díla. A dělá to mistrně. Loopery mu dopomáhají vytvářet komplexní hudební podklad, který se vyznačuje charakteristickým minimalismem, smyslem pro detail i jeho roli v celku jako takovém. Pohrává si s hudebními plochami, obohacuje je o další rozměry a nenápadně tak vyplňuju svěřený prostor. Účelně, nikoliv účelově. Stejně jako je David v reálném životě tím pravým a jediným partnerem Verunky, ve světě Kalle se jejich role nemění.

„Live from the Room” je celá o intimních pocitech. Umí je stejně dobře zprostředkovávat, jako je umí vyvolávat. Jednou je veselá, plná naděje a radosti, podruhé zase zadumaná a melancholická. Pokaždé však zahřeje na duši a šíří lásku. Záleží jen na nás, jakou formu si zvolíme, jakou cestu jí určíme. A zde to není jen prázdné klišé.

Kalle nahráli kus umění, který je pro mě jednoznačně tím nejlepším, co jsem nejen z české produkce měl možnost letos slyšet. Nic mne tak nechytilo za srdce, nic mnou natolik neprostoupilo, nic mi takovým způsobem nezlepšilo víru v lepší zítřky, ve mne samotného. „Live from the Room” je pro mě srdcová záležitost, za kterou se budu bít, stejně jako za ty dva krásné človíčky, kteří mají tuto kazetu na svědomí. Tady nejde jen o hudbu, tady jde o lásku v té nejpřirozenější a nejúžasnější podobě, jež máme každý z nás v sobě. Někteří ji již nalezli, jiní stále s nadějí čekáme. Děkuji a miluji vás.