Jelen – Světlo ve tmě

Svetr s jelenem
2014
Singl Ton | Universal
41:23 (12 skladeb)
pop folk
www.jelenmusic.cz

Kde se vzal, tu se vzal Jelen. Kapela sedmi vesnických chasníků, kteří hrají směs popu, folku a písničkářství. Není však jisté, nakolik jde o organickou kapelu a nakolik o promyšlený obchodní tah. Některé indicie jsou ale průkazné.

Za Jelenem totiž stojí producent Martin Ledvina, velmi výrazná postava české hudební scény, pod jehož značkou vydávají jména jako Aneta Langerová, Debbi, Mandrage nebo Lipo. Už kvůli této informaci je potřeba být obezřetný, pohybujeme se totiž na půdě hledání hudby, jaká se zjevuje ve správnou dobu, aby byla aktuální, ale též byla jednoduše zařaditelná do mainstreamu. Na půdě naplňování jasné a hmatatelné poptávky po domácím interpretovi, poptávky vyvolané zahraničními trendy.

A u Jelena nejde o nic jiného. Vznikl na „jam session“ v Ledvinově studiu a soudě dle rozhovoru v pořadu Tečka páteční noci to pak dokonce vypadá na do detailu promyšlený hudební produkt. Ještě nikdy jsem neviděl, aby producent dostal tolik prostoru, aby řídil a dohlížel na vystupování kapely v médiích. Jedinou aluzí je dokument Show! Bohdana Bláhovce o skupině 5 Angels. Je to šokující tím víc, že chování jednoho z otců náctiletých dívek je obecně společensky odsuzováno, přitom je téměř totožné s chováním Martina Ledviny vůči členům kapely Jelen. Možná je to o to smutnější, že od třicátníků člověk očekává vlastní názor, čehož se žel ve zmíněném pořadu ani jednou nedočká. A když už zmerčí odpovědi dopředu nepřipravené, dočká se i rychlé oční konfrontovalce Jelenů s jejich manažerem, jestli odpověděli správně.

Toto řízení a cílení na absolutní image a vybroušenou podobu produktu je patrné ve všem, začít můžeme u vystupování – Jeleni se prostě musí chovat jako ti fajn kluci odvedle z vesnice, kteří jsou dobrosrdeční, bodří a se srdcem na dlani – anebo stylu oblékání, který je jak z Ladových obrázků, protože taková je patrně představa měšťáka o českém vesničanovi jednadvacátého století.

„Chybí také náznak sebeironie Mumfordů, protože ti místo sebe alespoň do image vidláků oblékli herce a komiky.“

Hudebně jde o až neuvěřitelnou vykrádačku všech těch úspěšných zahraničních neocountry/folk rockových kapel od Mumford & Sons přes Fun až po The Lumineers. Není to překvapivé, protože všechny tyto kapely bodovaly na velkých výročních cenách za rok 2013. Mumford & Sons získali dvě Grammy a dvě Brit Awards, Fun dvě Grammy a The Lumineers byli na dvě Grammy nominováni. O úspěších v žebříčku sestavovaném Billboardem není třeba ani mluvit.

Bylo proto jen otázkou, kdy se něco podobného objeví u nás. A hle, Jelen je zde, jen o rok později. Podobnost je tak okatá, že při sledování videoklipu „Magdaléna“ musí každému cukat koutky. Kdo viděl klip Mumford & Sons k singlu „Hopless Wanderer“ nebo „Ho Hey!“ od The Lumineers, ví, nač narážím. Je až trapné, nakolik jsou si klipy podobné, Jelenům schází snad už jen šňůra klasických žárovek za zády, asi proto, že se už v Evropě nedají koupit. A chybí také náznak sebeironie Mumfordů, protože ti místo sebe alespoň do image vidláků oblékli herce a komiky. O tom, jak je zábavné, že se celý klip Jelenů odehrává v totožném prostoru s totožnou kompozicí jako klip Vložte kočku, by bylo rozumnější taktně pomlčet.

Povedly se na albu „Světlo ve tmě“ alespoň texty? Ne tak docela, opět jde především o plytkost a chtěnou správnost. Představa romantiky na vesnici je dojemná, extrémně idealizovaná a proto naprosto nereálná. Blues, na které tak často Martin Ledvina ve spojitosti s Jelenem odkazuje, musí být odžité a vycházet z reálií, jinak mu nikdo neuvěří. A právě tato nevěrohodnost sráží texty úplně dolů. Ano, jsou poetické, jsou romantické, možná mají i nějakou myšlenku, ale jsou tak otravně vykonstruované, plné frází a vět podávaných ve stylu „takhle by to určitě řekl vesničan“ až to bolí a sráží to jinak formálně zvládnutý zpěv či frázování.

Po předchozích odstavcích je jasně patrné, že „Světlo ve tmě“ považují za produkt, ale i na ten je potřeba klást nějaké nároky, byť se spokojím s daleko nižšími než u autorského díla. Jaké ty požadavky jsou? Řemeslně dobře odvedená práce. Zde Jelen boduje, po zvukové stránce je album v naprostém pořádku, respektive odpovídá dnešním požadavkům, aby to dobře znělo z iPhone nebo z YouTube.

„K tomu neskrývaný tlak producenta, který se snaží vše tak podchytit, až jde kapelu složenou z dospělých lidí kontrolovat až do studia televizního pořadu.“

Produkt musí být promyšlený do detailu, zde Jelen zklamává především z důvodů zmíněných v předchozích odstavcích. Za důležitou součást propracovanosti považuji i obal. Cover je opět přesně zacílený a odpovídá nahrávce, dokonce i to, že si ho udělal člen kapely sám, je hezké gesto, které se snaží podtrhnout celkovou image. Ale v určitém bodu mu měl někdo soudný sebrat tužku a myš a nechat pracovat grafika. Zkrátka není možné do rádoby ručně kresleného obalu vkládat tiskařská písma, navíc necitlivě a celkově dost podivně. Nepůsobí to ani autenticky ani esteticky, ale jako nedotažený bastard. Co na obalu šokuje, je prostor, který dostal producent, který má k dispozici stejně místa, jako celá kapela dohromady. Proč? Celé to tak opět ukazuje na to, že tohle není kapela Jindry, Ondřeje a Martina, ale projekt Martina Ledviny, který ho vede velmi pevnou rukou. Napsal jsem jen tři jména, protože skutečně až obal desky prozradí, že Jelen nahrál desku ve třech, další čtyři členové byli přidání až časem. 5 Angels, pamatujete?

V neposlední řadě, produkt musí mít svého zákazníka. Kdo by měl být cílovou skupinou kapely Jelen? Fanoušci folku? Ne, je mnoho autentičtějších interpretů. Senioři? Ano, jsou to milí chlapci, vydali dokonce i zpěvník, ale proč si radši neposlechnout Johnnyho Cashe? Lidé ve středním věku? Pokud vůbec v tom všem shonu mají čas si poslechnout hudbu, opět, proč ne již zmíněného Johnnyho Cashe? Mladí lidé? Ne, protože vesnická tématika a vyznávání Boha tuto generaci nikdy neoslovovala. Hledače trendů? Také ne, protože ti určitě znají předobraz, do kterého se Jelen stylizuje, výherce Grammy zkrátka nelze přehlednout. Navíc, proč poslouchat Jelena, když už tu jsou nějakou dobu daleko autentičtější a hudebně lepší Please the Trees (mimochodem výherci žánrového Anděla, takže opět žádná těžká alternativa)? Na koho tedy Jelen cílí?

Celý koncept kapely Jelen je velmi nešťastný. Informační doba jí nepřeje proto, že ihned ukazuje na její neoriginalitu. Je však tlačena nahrávací společností, která nová média chápe jen jako nové zdroje zisku. O čemž svědčí internetová prezentace Jelenů – absolutně neinteraktivní zážitek jak z dob webu 1.0, zato řvoucí tlačítka všemožných distribučních sítí. K tomu neskrývaný tlak producenta, který se snaží vše tak podchytit, až jde kapelu složenou z dospělých lidí kontrolovat až do studia televizního pořadu.

Být Jelen jen o chloupek hůře hudebně a řemeslně odprodukovaný, byl by záležitostí Hudebních masakrů.