Jedna pro dva: Scott Walker + Sunn O))) – Soused

Na podzim 2010 vymyslel Tomáš Kouřil rubriku, v níž by se na jedno a totéž album dívali dva redaktoři. Jeden fanoušek či znalec žánru a druhý neposkvrněný, konfrontovaný s daným interpretem poprvé. Jeden, který ví, do čeho jde. Druhý, který se v daných vodách koupe poprvé a neví, co ho čeká. Jedna deska pro dva redaktory. Jedna pro dva.

Není se čemu divit, že tuhle spolupráci obě strany úzkostlivě tajily. Spojení předních experimentátorů a průkopníků „metalu pro náročného posluchače“ Sunn O))) s tajnůstkářským croonerem Scottem Walkerem je jednou z událostí sezony. Tím spíš, jak znamenitě jejich přísná deska dopadla.

Shodují se na tom Viktor Palák, fanoušek obou zúčastněných, a Zlatina Jeřábková, která se na jejich zlověstném kázání zjevila z jeho popudu. „Soused“ je deska, která nutí zároveň odvracet sluchy a pouštět si ji znovu, zní jednohlasně. Sunn O))) zde taky pomyslně odčinili jalové kolaborativní album s Ulver. A pro pořádek, soused neznamená neighbour.

Viktor Palák si v pravidelných intervalech dopřává hlasité invokace Sunn O))) i depresivní sedánky se Scottem Walkerem. Tím větší nároky měl na jejich spolupráci a výsledkem je nadšen.
„Nářez by mi rozhodně prospěl,“ zpívá svým typickým barytonem Scott Walker a spolu s kytarovým duem Sunn O))) nám v pěti skladbách rovnou i naplácá. A dlouho tajená a hýčkaná spolupráce si z obou stran bere jen to nejlepší.
Walker zde dostává prostor rozvíjet svou fascinaci nejednoznačnými postavami naší historie, Sunn O))) zase dále – a ukázněně – zkoušejí možnosti kytar i kytarových aparátů, ale podobně jako na předešlé řadové nahrávce „Monoliths & Dimensions“ též komponují mimořádně vrstevnatě. Jejich pojetí hudby jako mše se k Walkerově zlověstné vemlouvavosti hodí. Společně vytvářejí mantinely povědomé z jejich předešlé tvorby, ale přece mantinely velmi volné. Ring, do kterého jsme vpuštěni, zde lemují neprostupná temnota a dezorientující zvuky. Prát se v této aréně, do níž vanou odéry dlouho nevětrané studny podvědomí, je ovšem výzvou.
„Soused“ je jako štiplavá vánice, do níž občas problesknou náznaky světla, jako třeba v závěrečné „Lullaby“, která ovšem nepřináší jednoznačnou úlevu – spíše nový a neméně děsivý odstín tváře, která dosud dlela ve tmě a šeru. Podobně jeden z riffů ve skladbě „Brando“ takřka povznáší a Walker se zde blíží dávné desce „Climate of Hunter“, na níž jeho hudba ještě nebyla až taková kláda.
Zničující epos „Bull“ je pak pro obě zúčastněné strany rovnou jedním z vrcholů jejich tvorby. Tu v obou případech charakterizuje přitažlivost vyvěrající z nepříjemnosti, jakási vábivost tragédie, kterou Walker i Sunn O))) společnými silami vyprávějí mimořádně funkčně. Pokud by někdo hledal výstižný protiklad slova konejšivý, právě ho našel. „Soused“ si došel pro nový význam. Absolutní nahrávka.

SUNN O)))
Jeden z mnoha projektů kytaristů Grega Andersona (Goatsnake, Ascend, label Southern Lord) a Stephena O'Malleyho (Khanate, Æthenor) dostal jméno po značce kytarových aparátů a uctíváním kytarového zvuku taky – symbolicky i doslovně – prorazil zeď. Od prvotních dronových ploch se kapela posunula ke strukturovanějším kompozicím, k nimž začala přizvávat umělce všemožného zacílení: od vokalisty a jednoho ze stálých spolupracovníků Attily Csihara, přes blackmetalové zpěváky z kapel Xasthur a Leviathan, po australského hudebníka Orena Ambarchiho či skladatele Eyvinda Kanga. Spolupráce se Scottem Walkerem je v tomto směru pomyslným vrcholem.

Scott Walker
Enigmatický americký pěvec a skladatel, jehož pozoruhodnou kariéru výstižně zachycuje dokument „Scott Walker: 30 Century Man“. Začínal jako člen mainstreamových The Walker Brothers a postupně se z něj stal posel mimořádně znepokojivých sdělení. Ač známý svou neochotou figurovat coby veřejná osoba, v poslední době je o něm slyšet stále víc – částečně za to může právě spolupráce se Sunn O))) (Walker nevyloučil ani koncertní vystoupení), částečně angažmá skladatele filmové hudby pro chystaný režijní debut herce Bradyho Corbeta „The Childhood of a Leader“.

Zlatina Jeřábková projevuje zájem o experimentální projekty, i když ne každý jí sedne. Scotta Walkera vždy vnímala jako pojem na scéně, ale jeho experimenty byly na její psychiku povětšinou dost náročné. Jeho rané popové tvorbě ze šedesátých let se zas ani nepokoušela přijít na chuť. Pokud jde o tvůrčí spojení se Sunn O))), považuje ho za jeden z jeho stravitelnějších experimentů.
Fakt, že se na svět dostala deska natočená v takovémto složení, ani nepřekvapuje. Oproti avantgardnímu spojení jiných světů – Lou Reeda a Metallicy, k němuž je událost přirovnávána a jenž vyvolalo vlnu nepochopení u obou táborů fanoušků –, se hudební setkání Scotta Walkera a Sunn O))) zdá být srozumitelné jak pro příznivce slavného zpěváka, tak i experimentálního dua.
„Soused“ se hudebně jeví jako logické pokračování předpoledního Walkerova alba „The Drift“ (2006). A zhruba do stejného období ve své kariéře, jmenovitě k desce „Black One“, se tu svérázným způsobem vracejí i Sunn O))). Walker tím dosáhl jistého zhutnění soundu a vyplnění dosud prázdného prostoru hukotem, bzučením, skřeky a umělými zvuky, které tvoří výrazný protiklad k jeho vokálům, převážně inklinujícím k operní poloze.
Překvapivě tato spolupráce nevedla k násobení kakofonie, ke které projevují ve své samostatné tvorbě tendenci jak Walker, tak i Sunn O))). Naopak, „Soused“ je deska, která patří k přístupnějším nahrávkám obou interpretů. Tím není zdaleka myšleno, že by se do ní pronikalo snadně a že by při prvních posleších nemělo netrénované ucho pocit, že jej těžká deprese, chvílemi až hororová atmosféra a některé opakující se děsivé zvuky nemohly dostat do ústavu pro choromyslné.
V celém tomto expresionistickém divadelním světě ovšem nechybí ani melodická stránka temné poetiky. Vedle polorecitativního fragmentárního pronášení mysticky vyznívajících slov přichází Walker též s popěvky, které se zavrtávají pod kůži. A také vedle elektrizujících monolitních riffů zaznívají i klasické rockové kytary. Nahrávka přitom stále osciluje mezi kolosální apokalyptičností a intimně působícími okamžiky. Kontrastují v ní jasné struktury i chaos. Neměnnou veličinou v každé z těchto poloh zůstávají především silné emoce, které po celou dobu nemilosrdně otřásají posluchačem.