Jedna pro dva: Puscifer – Conditions of My Parole

Viktor Palák našel s Puscifer souznění jako s žádnou jinou kapelou. „Conditions of My Parole“ dává 8/10.
Rock (občas trochu tvrdší), elektronika, závany folku i dubu. To vše ve velmi osobitém pojetí, které z Puscifer dělá nezaměnitelnou kapelu hrající hodně pokroucenou kytarovou hudbu, ale tak suverénně, že diagnostikovat nějakou úchylku je nemožné. A nejen v tomto kontextu je trapné ptát se po poslechu „Conditions of My Parole“, kdy bude nová deska Tool, jak to někteří zabednění fanoušci činí.
Oproti debutu „V Is for Vagina“ přibylo výraznějších ozvěn jižanského rocku i folku, zůstala ale typická povzbudivá melancholie. Taková „Green Valley“ nádherně navazuje na „Momma Sed“ a ukazuje, že na konci každé cesty je možné čekat dobrý konec. Trošku opatrná opojnost je pro Puscifer vůbec typická a díky tomu dokáže okamžitě strhávat, ale i trvale rezonovat. Pro mě osobně pak není kapely, která by se mě dotýkala víc.
Nezmizel ani humor (na přebale, v titulní skladbě i koncertní prezentaci), neodvádí ale pozornost od textů, které jsou vrostlé do prostředí jejich vzniku, ale lze v nich nacházet i obecnou platnost (mstitelská „Toma“). Album je kouzelné poslouchat i jako organickou kolaboraci mnoha hudebníků (a přátel), kteří dokazují, že malých rolí vskutku není. Je obdivuhodné, jak nabité nápady skladby jsou a ještě dokáží fungovat jako podmanivé písničky. Takhle zní hudba, kterou skládají opravdu vnímaví lidé.
Ať už se na ni díváme z jakéhokoliv úhlu, dává tvorba Puscifer smysl. Tím hlavním ale zůstává opojná radost z nezdolné kreativity, která si tak rozumí s požitky. Neříká se tomuhle tvorba pro radost?

PUSCIFER
„Život je příliš krátký, než abychom s každým nadechnutím něco netvořili,“ píše na YouTube kanále projektu Puscifer jeho kmotr Maynard James Keenan, zpěvák Tool a A Perfect Circle. „Puscifer je oslavou tohohle kreativního procesu. Pojímáme všechna média. Hudbu, film, vaření, vinařinu, nesmyslné krámy vyrobené v Číně otroky, kteří pobíjejí tuleňátka, a velmi osobité formy bojových umění, která jsou úplně na nic, ale vyhlíží tajemně,“ rozšiřuje povědomí o tom, co všechno zvládá.
Už název debutové desky „V Is for Vagina“ (2007) dal tušit, že se budou odehrávat nečekaná šprťouchlata, zde ovšem podpořená nezdolnou kreativitou a chutí dělat věci po svém. O rok později to stvrdila alba remixů – o „D Is for Dubby“ se postaral ambientní mág Lustmord, na „V Is for Viagra“ remixovali členové Queens of the Stone Age, Isis anebo Nine Inch Nails. Kolaborativní proces je pro Puscifer vůbec příznačný, ne nadarmo se při vydání první desky mluvilo o „nezastavivších se otáčivých dveřích“, jimiž prošlo množství spolupracovníků. Mezi nimi zpěvačka a herečka Milla Jovovich anebo bubeník Stolen Babies Gil Sharone.
Ten se na Maynardovy arizonské vinice vrátil i nyní a je jedním ze spolupracovníků na druhé řadovce. Přidali se též někdejší bubeník funk-punkových Primus Tim „Herb“ Alexander, zpěvačka Carina Round anebo dřívější bubenice Bat for Lashes Sarah Jones.

Tomáš Bláha si myslel, že Puscifer je Lucifer a nakonec mu podlehl. „Conditions of My Parole“ dává 7/10.
Nebudu lhát. Jméno Maynard James Keenan jsem viděl poprvé, až když jsem se pídil po detailech o desce „Conditions of My Parole“. To samý by se dalo říct i o kapele A Perfect Circle. Jedinou povědomou pak ztělesňovalo uskupení Tool, jejichž alternativní metal byl pro mě vždycky hodně vzdálenou španělskou vesnicí. Možná proto jsem si z Pucifera od začátku udělal Lucifera a z předsudků bratra v triku. Jo, a ještě aby toho nebylo úplně málo, předchozí desku „V Is for Vagina“ jsem taky neslyšel, nemám doma ani jednu černou mikinu, na koncertech nehrozím, řev pro mě není chlapáctví ani testosteronový doping. Maximální panic, dalo by se říct.
O to větší překvapení způsobovala ta poctivě klenutá elektronika s decentním vývojem a pozvolným tempem. Tak jako třeba v „Tiny Monsters“ nebo následující, písničkářským obloukem orámované „Green Valley“. Právě ty meditační skladby bez výrazných vrcholů, zato ale s výbornou atmosférou, patří mezi ty, u kterých rád mačkám tlačítko repeat. Keenan jako autistický muž mnoha tváří ale samozřejmě taky ví, že se dá z kytary dostat i podstatně tvrdší zvuk. A to jsou právě momenty, které tak trochu opisují moje očekávání. Aby bylo jasno, říznost kytar mi nevadí, jen ji potřebuji mít v nějakém rozumném poměru.
„Conditions of My Parole“ je lehce schizofrenní, a i když ta hra na to zlé není kdovíjak okázalá, mám asi raději ty skladby, které většina fanoušků Tool nejspíše označí za nevýrazné. Jen pořád nevím, jak si mám vyložit cover alba. Jeden by si myslel, že jde o další výstřelek humoristů Eagles of Death Metal, ale na samotném albu se mi ten humor nějak ztrácí. Každopádně i když ne úplně můj šálek kávy, je „Conditions Of My Parole“ velmi příjemné překvapení.