Jedna pro dva: Prince of Tennis - Urbi And Orbi
Prince of Tennis oživují český popový mainstream, respektive ty hudební toky, které by mainstreamem byly v zemi s trochu jinou hudební tradicí. Vstřícně tak album „Urbi And Orbi“ hodnotí nejen Tomáš Bláha, který si s podobnou muzikou tyká, ale i Michal Petrgál, který se na tenhle kurt postavil k zápasu poprvé.
Tomáš Bláha Prince of Tennis respektuje, protože dobře napsaných elektropopových písní není nikdy dost. A Prince of Tennis by na celosvětovém kurtu ostudu vůbec neudělali. „Urbi And Orbi“ dává 8/10.
Když minulý rok debutová deska Prince of Tennis vyšla, měli jsme jeden důvod k radosti a jeden k rozčarování. Ty radostné momenty byly nepochybně konstruovány kvalitou „Urbi And Orbi“, jejíž těžiště tkvělo v chytré inscenaci aktuálních trendů propojenosti jemných elektronických kompozic s emotivním nábojem skladeb. Výsledek ale nebyl jen odlitkem západní produkce. Chytrá výstavba songů, přiznaná náklonnost k propojení popu s elektronikou a především decentní nostalgický pocit, který však neubírá na celkové svěžesti, vykreslily jejich svébytnost.
Popu se u nás vlastně nemohlo stát mnoho lepších věcí než je tohle album. Tak proč ten moment rozčarování? Protože tento krok neudělala žádná z mladých kapel, ale opět u toho byli ti, kteří v devadesátých letech českému publiku ukázali, z čeho svět, respektive Británie zrovna vlhne a po čem touží. Sebastians (kde hráli také Volenec a Čechtický) tenkrát ale měli výhodu v tom, že lidé u nás nesrovnatelně obtížněji zjišťovali, jak vlastně celá ta scéna zní. Nevýhoda zase spočívala v tom, že české většinové publikum na něco takového nebylo úplně připraveno.
Nyní si díky volnému (respektive bezbariérovému) trhu, tedy internetu, mohou velmi snadno zjistit, jak se věci mají, jak moc se opisuje a tak. A i tak můžeme říci, že Prince of Tennis nejsou ocasem scény (teď přemýšlím, jestli se tomu scéna dá vůbec říkat, zkrátka mám na mysli současné tendence elektro popu), přestože je výraznější úspěch v zahraničí opět zatím asi mine. Je ten respekt západních kolegů a fandů opravdu tím, co chtějí? Cover alba zobrazující optiku české vesnice poukazuje na to, odkud pochází, ale zároveň dává jasně najevo, vůči čemu se nejvíce chtějí vymezit a to se jim daří na jedničku.
PRINCE OF TENNIS
Prince of Tennis jsou dva kámoši do deště, pohody i nepohody. Za tímto projektem se skrývají jména veteránů české hudební scény – David Volenec a Jan Čechtický, čili ti, kteří byli součástí kultovní české kytarovky Sebastians. O dost starší tak sice vyměnili kytary za počítače, ale svým melodickým elektropopem, který se neštítí vzpomínat, ale zároveň znít svěže okouzlili stejně jako tehdy. Aby toho nebylo málo, svojí debutovou desku „Urbi And Orbi“ dali ke stažení zdarma. Nyní ji doplnili singlem „Does This Make You Feel Alright?“ a chystají se na koncertní debut a následné turné.
Michal Petrgál slyšel o českých hudebních tenistech poprvé, ale byl více než příjemně překvapen z komplexnosti a kvality, s jakou české indie duo přišlo. Desce „Urbi and Orbi“ dává 7/10“.
„Ten název jsem už někde viděl nebo slyšel v jiné souvislosti,“ pomyslel jsem si při prvním pohledu na zprávu, že české uskupení Prince of Tennis vydává svoje debutové album „Urbi And Orbi“ a dává jej zdarma ke stažení na svých webových stránkách. A také že viděl. PoT patří japonskému komiksu, takže ještě než se rozezněly první tóny této skupiny, měl jsem drobné předsudky ohledně originality. Díky bohu, že tento pocit odešel po pár minutách přehrávání.
Stačila k tomu zasněnost za zvuků klavírních úderů v úvodu skladby „Huntelaar“, která se následně rozvinula ve velmi nosnou indiepopovou píseň, kde hlavním rysem jsou schválně zastřené vokály a použití osmibitových zvuků z populárních arkádových herních kabinetů 70. a 80. let. Předností Prince of Tennis je fakt, že se okamžitě myšlenkami ocitnete v jiné realitě a vnímáte kupříkladu davy proudících lidí. Ideální na procházky v případě, že se cítíte osamělí.
Hudebnímu projevu nedominují pouze elektro prvky, ale jemné melodie kytary a huhňající basa (například v „Mind Meanders“). Tempo se povětšinou příliš nemění, zůstává na zhruba stejné, tedy střední hladině.
Mile rád zapomenu na první dojem ještě před puštěním desky „Urbi And Orbi“, zhruba stejně mile, jako jsem téměř úplně zapomněl, že tento počin je z českého pera. Prince of Tennis jsou podle mého názoru mimochodem dokonalou odpovědí na nyní docela aktuální boj ohledně práv na internetu. Svůj produkt nabídnou zdarma, nicméně kvalita tomu zdaleka neodpovídá. Protože kvalitou album „Urbi And Orbi“ na sto procent předčí hranice slova „zdarma“ a směle by si mohlo vykračovat mezi placenými alby. Prince of Tennis by se rozhodně neměli stydět tuto desku pouze prodávat, protože případný nákup by se fanouškům jistojistě vyplatil.