Jedna pro dva: Neurosis - Honor Found in Decay

Na podzim 2010 vymyslel Tomáš Kouřil rubriku, v níž by se na jedno a totéž album dívali dva redaktoři. Jeden fanoušek či znalec žánru a druhý neposkvrněný, konfrontovaný s daným interpretem poprvé. Jeden, který ví, do čeho jde. Druhý, který se v daných vodách koupe poprvé a neví, co ho čeká. Jedna deska pro dva redaktory. Jedna pro dva.

Jirka Jakoubě má Neurosis moc rád a právě proto se mu jejich aktuální deska nevstřebávala snadno. Martin Bartoš se do jejich valivých skladeb pustil prvně a dostal zabrat. Zajímavá konfrontace tentokrát v Jedné pro dva spontánně vystupuje z obvyklých způsobů, jakými se o téhle desce píše.

Jirka Jakoubě se máčí ve vodách sludge a postmetalu dlouhé roky a přesto si i o své srdcovce Nerosis troufá tvrdit, že fluidum žánrových legend není samospásné. S „Honor Found in Decay“ se mu dech netajil, stokrát měřil a uvěřil na 8/10.
V pekle začíná být těsno a Neurotici hledají kousek cti v úpadku, ač sami ani po dlouhých pěti letech nijak neupadají. I když už na věky věků budou platit za průkopníky žánru postmetal, sami nikdy nezněli jako většina jeho středního proudu. Vždyť už „Enemy of the Sun“ z devadesátého třetího i po dvaceti letech disponuje naprosto aktuálním zvukem a experimenty s atmosférou jsou dodnes určující.
Jenomže před tou zdánlivou pauzou, kterou vyplnili Kelly a von Till bočními nebo sólovými projekty, začal jsem u Neurosis vnímat něco jako sterilně formální kvalitu. Ta muzika docházela ke zhodnocení prakticky okamžitě, herně precizní, obsahově nápaditá, přesto byl člověk připravený očekávat a chtít ještě o něco víc. A upřímně, „Honor Found in Decay“ nic víc než schopné a ucelené provázání s oběma předešlými alby nenabízí.
Vymyká se standardům současného pojetí postmetalu, ale rozhodně nepřekračuje zažité standardy v rámci kapely. Scott se chvílemi vokálně blíží učesanější verzi Kirka Windsteina z Crowbar, atmosféry fungují se smysluplnou roztěkaností, naléhavost je spíš souhrou okamžiku (třeba příjemně vygradovaný závěr u „My Heart for Deliverance“) a z jakési táhlé hloubavosti jen občas prosvitne jasnější, chytlavější okamžik (přímočarý nápěv v „At the Well“). Přesto, za celou poslední dekádu je pro mě „Honor Found in Decay“ albem, které potřebuje nejvíc času na zažití, albem bez momentu překvapení, ze kterého je cítit zkušenost o poznání víc, než nápaditost. Ale co sakra ještě čekat, když je z vás fungující odkaz a studnice nápadů není nevyčerpatelná, snad jen zvládnout svůj vysoký standard se ctí. Povedlo se!

NEUROSIS
Neurosis jsou neoddiskutovatelným pilířem atmosférického sludge, potažmo postmetalu a zároveň jakýmsi pojítkem odkazů Godflesh se subžánrovou modernou typu Isis či Cult of Luna. Kapela, která utvářela svůj odkaz tím, že se vymanila ze všedních žánrových hranic a krom nezaměnitelného celku dala hudební scéně i výrazné tvůrčí individuality v podobě Scotta Kellyho a Steva von Tilla. Mimo ceněné kolaborace s Jarboe stáli též u zrodu respektovaného labelu Neurot, pod kterým vydávají svá alba mnozí jejich následovníci. O nadčasových kvalitách jejich hudby se můžete přesvědčit 1. července v Lucerna Music Baru, kam zavítají v rámci turné k aktuální desce.

Martin Bartoš trpí, ale bere to statečně. „Honor Found in Decay“ dává 7/10.
Když jsem souhlasil s nabídkou napsat jeden ze dvou pohledů na desku „Honor Found in Decay“, zdaleka jsem netušil, jak velký to pro mne bude problém. Ze samotného počátku se mi až snad na čtvrtý pokus podařilo poslechnout nahrávku vcelku a každý poslech byl utrpením. Nikoliv však po hudební stránce, nýbrž po stránce kompoziční (nerozuměj negativně), kdy se vše nese v duchu shluku hodně ponurých vášní. Ty působí o to invazivněji, když náhle a výbušně vpadnou do milých „chilloutových“ pasáží.
Lest je mimo očekávání nastražena ještě zákeřněji, až jsem často bojoval s touhou zahodit sluchátka a k desce se víc nevracet. V hlubokých basech vzpínající se vlnky roztřepeného vokálu mi moc na klidu nepřidaly. Naopak jsem dospěl k přesvědčení, že je toto dílo celé vytvořené pro masochisty nebo vyšinuté jedince. Kapela moc dobře ví, jak potrápit duševní zdraví a potrénovat vyrovnanost. Je v tom opravdu dobrá a já jsem rád, že už to mám za sebou.