Jedna pro dva: Lightning Glove – Radical Zoo (Nothing)

Na podzim 2010 vymyslel Tomáš Kouřil rubriku, v níž by se na jedno a totéž album dívali dva redaktoři. Jeden fanoušek či znalec žánru a druhý neposkvrněný, konfrontovaný s daným interpretem poprvé. Jeden, který ví, do čeho jde. Druhý, který se v daných vodách koupe poprvé a neví, co ho čeká. Jedna deska pro dva redaktory. Jedna pro dva.

„Neradostné vyhlídky“, „vyznání ze střev“ a „vytržení z pohodlného tance“ – Lightning Glove ví, čím chtějí své posluchače krmit. A jde jim to opět skvostně. Jako důkaz nabízíme dva pohledy na jednu desku, pohled fanouška a pohled posluchače, jemuž byla deska tímto fanouškem podstrčena. Ke skličující radosti obou.

Viktor Palák sleduje kroky Lightning Glove od jejich debutu a neopouštějí ho nadšení a zájem, jaké v něm právě ten vyvolal.
Nejproduktivnější způsob, jak nahlédnout svět třetí desky Lightning Glove, vede opět přes obrazy dystopické budoucnosti. Budoucnosti, v níž je svět prostoupen odcizením a beznadějí, mezi nimiž se ale neztrácí energie. Právě ta přes veškerý její skličující dopad provází pražský spolek i na jeho třetí nahrávce.
Pudová a špinavá elektronika a zkreslený, bezmála lamentující vokál zde ústí v hudbu, která není vyloženě agresivní, ale než se nadějeme, buší nám do lebeční stěny zevnitř. Lightning Glove nestaví na zbytečně vyšperkované produkci – účelnost je důležitější než sofistikovanost, což ovšem neznamená, že by album nenabízelo vrstevnatou hudbu, která se zarývá jak díky své instinktivnosti, tak právě skrze promyšlenou práci se zvukem.
Do rytmických prvků zde vstupuje bezpočet dalších motivů, mnohdy nervních a znervózňujících. Netrvá ale dlouho, než si uvědomíme, že i ty jsou do světa Lightning Glove dokonale vrostlé, a že jejich roli vytrhávačů z pohodlného tance nemůžeme odmítat. Kapele jde totiž zřetelně o dopad, jaký přetrvá déle, než bolest nohou a hlavy pro protančené párty. A to se jí díky všeobjímajícímu, až sžíravému chladu desky rozhodně daří.
Vyznání Lightning Glove jdou spíše ze střev, než od srdce, jejich tanec je spíše varovný, než očistný (na to je pozdě) anebo úlevně opojný (to si nezasloužíme). Když v závěrečné skladbě nasloucháme apelu „go away, go to sleep“, jako by v té výzvě byl též nádech zoufalství z toho, že i když uposlechneme, nic se nevyřeší. Také v tento moment však „Radical Zoo (Nothing)“ jiskří energií.

LIGHTNING GLOVE
Pražská kapela vycházející z okruhu labelu Klangundkrach anebo blogu a labelu Red for Colour Blind, na kterém na kazetě vyšel její debut „Fantasmagorie interiéru“ (2013). Po společném pražském koncertě si padli do oka s britským kolektivem Gnod, který v rámci svých početných aktivit spravuje též label Tesla Tapes. V roce 2013 na něm LG vyšla opět kazeta „Raving Peacock's Tail“. Její první vinyl „Radical Zoo (Nothing)“ byl teprve druhou deskou vydanou pod značkou Ono Tesla. V roce 2014 albem „AL“ sólově debutoval jeden ze členů LG Dizzcock, na letošní rok chystá samotná kapela nové album, které má vyjít opět v Británii.

Pro Zlatinu Jeřábkovou jsou Lightning Glove neznámou kapelou – asi proto, že její tvorba nepatří do kategorie stylů, které sleduje. O to zajímavější může být pohled na pražský projekt očima v této oblasti méně fundovanýma, i když nejsou schopna v celé šíři posoudit jeho původnost a svéráz.
Zvláštní směsice stylů odvádí do jakéhosi meziprostoru, ve kterém si nelze ani pořádně raveově zatančit, ani punkově zařádit, ani se cítit úplně ve své kůži v příšeří o samotě. O to víc tento stav, který nedovoluje upadnout do zaběhnutých reakcí mozku na již známé zvuky, udržuje posluchačovu mysl v pozoru – vlastně ji ani na chvíli nenechá v klidu. Nahrávka je tudíž zcela nevhodná jako hudební podkres k jiným činnostem – nečtete-li zrovna nějaké antiutopické dílo.
Album „Radical Zoo (Nothing)“ samo je postaveno na antiutopickém konceptu o dezintegraci Evropy, která spěje „do nikam“, a v níž nám asi nezbude nic jiného, než se uchýlit k úniku z neradostné reality skrze ketaminové sny.
Nakonec, že taková deska vzniká v Česku pod britským labelem, se zdá být velice výmluvné vzhledem k význačnému euroskeptismu obou zemí. A i když člověk nechce zabrouzdávat do politiky, nemůže neocenit, když se v umění objevují určité varovné hlasy.
Neradostné vyhlídky a děsivé pocity se v průběhu desky stále více prohlubují a zanechávají posluchače osamoceného uprostřed psychotického viru záblesků vidin a ponurého světa v rozvalinách, kde syčí elektřina ze zpřetrhaných kabelů a tělo je rozežíráno kyselým deštěm. Takový se přinejmenším zdá být obraz, který melodie a zvuky obkreslují.
Povšechnou depresivně melancholickou náladu dokreslují surová až suchá punková produkce ve spojení s těžkou elektronikou a industriálními zvuky. V celé této atmosféře je pak snadné ztotožnit se s vokály. Dialogy, recitativ, zvolání plná beznaděje dokonale rezonuji se zoufalstvím, vyvolaným nesnesitelným kybernetickým chladem.

fotografie: Libor Galia