Innerty – Tabula Rasa

Pozitivní poselství z náladové Francie
2012
vlastní náklad
50:32 (11 skladeb)
experimental/progressive metal
www.myspace.com/innerty

Ovlivnění technikou The Dillinger Escape Plan, Sikth a Meshuggah a stejně tak nasávající atmosféry Isis či Neurosis. Po mnoha letech občasného koncertování vylezli Francouzi Innerty ze zkušebny, aby konečně nahráli velký debut. A jaký tedy je? Možná takový, jako by propustili nevinného po dlouhých letech z vězení a on si opět začal bez pocitů křivdy naplno užívat život.

Ještě donedávna se s nástroji prala pouze trojice hudebníků, ale pak narazili na basáka Younése „OYC“ Chraïbiho, který se v minulosti mihnul třeba v německé experimentální bandě The Ocean. Posílení o zkušeného parťáka i mnoho nových poznatků stvrdili spolupráci deskou, která osloví zejména ty, kteří si v současném metalu oblíbili spojení matematické přesnosti a pronikavých atmosfér.

Posluchači se v souvislosti s těmito praktikami občasně do mysli vkrádá jméno Textures; právě zde je cítit příležitostné ovlivnění, když Francouzi balancují na hraně komplexních rytmů či technicky vystavěných struktur a naproti tomu rockové opovážlivosti a vkusně emotivních nádechů.

„Deska ovšem není pouze o úmyslném kontrastu mathmetalové extremity a progrockové přístupnosti.“

Přitom si dovolí pozvat do studia i takové kreativní individuum, jakým je bezesporu francouzský hudebník Igorrr. Jeho asistenci sice oceníte pouze v maniakálním pohrávání si s beaty ve skladbě „Kubark“, ale stejně tak úžasem oněmíte při trojici songů jménem „Tabula Rasa“, které dohromady tvoří ucelený atmosférický příběh. Zde se od klidných jazzových seancí muzikanti střemhlav vrhnou do spárů tvrdosti a ostrých kytar, aby se závěrem opět uchýlili ke zvukové instrumentální relaxaci.

Deska ovšem není pouze o úmyslném kontrastu mathmetalové extremity a progrockové přístupnosti a stejně tak ji nelze odsoudit jako ulítlé jazzmetalové divadýlko. Čiší z ní hlavně upřímný pocit předvést skladatelskou vyhraněnost a experimentálnost, aniž by se kapela oprostila od tradic anebo chytlavých okamžiků.

Z kolotoče riffů se vám hlava nerozskočí, protože jsou prostě výborně skloubené s harmoniemi a náladami. Mediální nenápadnost skupiny tak ostře kontrastuje s hudbou samotnou – tu totiž za nenápadnou rozhodně považovat nemůžeme.